IRSKO
2011
Věra Klásková
& spol.
Obsah:

Úvod
Cesta tam
Midleton - palírna
Tralee
Festival
Dingle
Listowel
Rock of Cashel
Cahir castle
Tipperary
Ring of Kerry 1
Ring of Kerry 2
Ring of Kerry 3
Do Connemary
Volný den :o)
Clifden
Aranské ostrovy
Cashel
Hrajeme v hospodě
Cliffs of Moher
Galway
Národní park
Guys Bar
Do Dublinu
Clonmacnoise
Jam session
Dublin
Vězení
Večírek
Glendalough
Loučení
Přes Anglii
Domů


¤


     Zpět na stránky:
      >>> www.klaskova.cz
      >>> www.tampier.cz
RING OF KERRY 2
26. srpna
Trochu odbočím. Na to, abych mohl jakž takž kvalifikovaně naplánovat cestu do Irska, zakoupil jsem asi před třemi lety tlustou knihu od National Geografic IRSKO - velký průvodce. Vydal ji Computer Press v Brně, stála mne 590 Kč. Jejím autorem je Christopher Somerville, o kterém se v úvodní poznámce píše: „Je jedním z nejznámějších britských autorů cestopisů, z jehož pera již vzešlo na 25 knih.” Už při domácím studiu té příručky mne trochu dráždil nekvalitní překlad a špatné korektury, například hned na obalu podle popisky k fotce je prý Cashelská skála (hrad Rock of Cashel) a v celé kapitole o jihozápadním Irsku se stále v nadpisech opakuje slovo jihovýchodní.

¤

Ale teď, když jsme v reálu viděli to, co „vzešlo z pera” pana Somervilla, jsem měl chvílemi pocit, že jsme asi v jiné zemi. O hradišti Cahergal se jen okrajově zmínil, sousední Leacanabuaile popisuje jako impozantní. Ve skutečnosti je to naopak. Hrad Ballycarbery mu zcela unikl. A proč se tady nad tím rozčiluju? Protože obec Knight’s Town, ve které se právě nacházíme na fotografii, jsme navštívili částečně i proto, že ten chlap Somerville ji v průvodci označuje za „pochmurnou hlavní vesnici ostrova”. On tam asi v životě nebyl! A jak jsme postupně dále jezdili Irskem, proklel jsem ještě párkrát National Geographic a knihu raději nechával doma. Somerville to pomrvil. Mimochodem, při psaní této reportáže jsem si konečně přečetl úvodní poznámku o autorovi celou a pozorně; a hle, cituji:
...a kdykoli má příležitost, vrací se sem za svými starými přáteli, chodí po horách a po pobřeží, hraje tradiční hudbu a pokračuje v průzkumu tohoto „místa za rohem”, kde je vždycky spousta zábavy a kde hospody nikdy nezavírají...
(Podivný překlad reklamujte u Computer Press, a.s.). Takže on tam někdy možná přece jenom byl, ale psal toho průvodce patrně v hospodě podle vyprávění místních štamgastů. A tím causu Somerville uzavírám, dále už se o něm nehodlám zmiňovat. Popisuji pouze to, co jsme viděli a jak to na nás zapůsobilo.
¤

Jídelní lístek hospody Fuchsia nás zaujal. Uvnitř jsme byli sami jako první hosté. V irských restauracích se totiž začíná s vydáváním jídel většinou po půl jedné. Opět sympatický barpult, panáky poctivé. Interiér v námořnickém stylu. Jedli jsme ryby, hoši tresku, my s Věrou platýze. Připomnělo mi to, jak vychytralý medvěd v kreslené grotesce Potkali se u Kolína říká tomu hodnému nad rybou: „Jak může být smutná, když je pečená?”. Platýz měl smutná očička obě navrch. Ne dlouho.
¤

Šťastně zažívajíce jsme pak jeli zpátky jinou cestou (spíše cestičkou), až jsme se ocitli v krásné zátoce s příjemnou pláží a výhledem na maják. Věra se hbitě zula a počala se brodit Atlantickým oceánem. Její romantické srdce se rozbušilo. Maják lákal k plavbě do dálek. Hleděla na širé moře s touhou. Lákalo jí stále víc. A protože je Střelec, nevydržela, svlékla, co mohla, a vrhla se do vln. Galantní Tomáš ji následoval. Přítomní místní obyvatelé v neoprenových oblečcích zděšeně přihlíželi, kterak se naši téměř nazí plavci (označeni šipkou) vzdalují. Ondra si však klidně hrál na písku; matku dobře zná a ví, že je zdatnou plavkyní. Já fotil, jsa teple oblečen.
¤

Když Věra a Tomáš osušili svá těla a dodrkotali, prohlédli jsme si subtropickou vegetaci v okolí, mimochodem pěkně hustou a kvetoucí, a vyrazili zpátky přes most na pevninu. Vlastně ne! Na hlavní irský ostrov!


¤

Drsný kmet z Ballynakilly
chtěl by být na všechny milý.
Leč z povahy svojí
vždy hotov je k bojí,
a tudíž mu docházej´ síly.

¤