IRSKO
2011
Věra Klásková
& spol.
Obsah:

Úvod
Cesta tam
Midleton - palírna
Tralee
Festival
Dingle
Listowel
Rock of Cashel
Cahir castle
Tipperary
Ring of Kerry 1
Ring of Kerry 2
Ring of Kerry 3
Do Connemary
Volný den :o)
Clifden
Aranské ostrovy
Cashel
Hrajeme v hospodě
Cliffs of Moher
Galway
Národní park
Guys Bar
Do Dublinu
Clonmacnoise
Jam session
Dublin
Vězení
Večírek
Glendalough
Loučení
Přes Anglii
Domů


¤


     Zpět na stránky:
      >>> www.klaskova.cz
      >>> www.tampier.cz
VOLNÝ DEN :o)
28. srpna
Ano, chtěli jsme si dopřát volný den. Že si jako dopoledne skočíme nakoupit do blízké vesničky Recess, pak obídek v hotelu a flákání. Nechali jsme Ondru spát a vesele vyběhli do krásného nedělního dopoledne. Před námi pohoří Maumturk, vlevo bejk, vpravo rašelina. Ještě rozehnat ovce a už tam budeme. Houby, ještě tam nejsme. Teď jakási značka: to bude asi znamenat „Pozor, tady se hraje hurling!” (irský národní sport podobný pozemnímu hokeji). Ale ne, ten chlápek se ohání lopatičkou: práce na silnici. Délku pochodu jsme neodhadli správně; on ten Recess byl od naší chýše vzdálen deset kilometrů, takže z procházky na nákup se stala výkonostní turistika. Ještě jsme obhlédli pomník Connemarského obra. V průvodcích píší, že když se dotkneme jeho ruky, vstoupí do nás moudrost jeho kmene. Na ceduli pod obrem je napsáno: „To je Connemara (Conn, syn moře), bez zřejmého důvodu zbudováno r. 1999 Joyceovým obchodem s uměleckými předměty.” Chm, srandisti. A na jakémsi obelisku za ním je ještě lepší nápis: „Zde se v roce 1897 nic nestalo”. Každý autobus s turisty u toho zastaví, všichni obrovi ohmatají ruku, zmoudří a pak si jdou nakoupit do toho „jednoho z nejlepších craftshopů v Irsku” - viz reklama u parkoviště. V Recessu jsou zkrátka recesisti, jako partnerské město by měli mít Pelhřimov.
¤
Byli jsme s Ondrou domluveni, že se sejdeme při obědě v hospodě. Pokud si myslíte, že na téhle fotce jsme už skoro u ní, mýlíte se. Cedule označuje začátek katastru obce Cashel, ale k prvnímu baráku je to ještě alespoň dva kilometry. Nakonec jsme to zvládli asi za tři a půl hodiny. A hele, večer bude živá muzika! To si nenecháme ujít. Usedli jsme ke stolu s výhledem do krásné zahrádky a zavedli řeč se samotným panem O’Loughlinem. Když jsme mu řekli, že jsme si byli v Recessu koupit chleba, sepjal ruce a zvolal: „Oh, God!”. Irové jsou zbožní.
¤
Protože bylo krásně a někteří z nás (já) po dopolední procházce nemohli chodit, udělali jsme malou seznamovací projíždku po okolí. Pobřeží oceánu vypadá pustě, ale jsou tam domečky, které asi většinou slouží jako rekreační objekty. Na konci poloostrova je vesnice Carna; nic zajímavého - až na osla zaparkovaného v zahradě. Nápisy irské, angličtina skoro žádná. Zajímavé jsou skalnaté pozemky, na kterých se vesele pasou tučná hovádka. Kostel v Cashelu je podobný jako všude v Irsku: novogotická kamenná budova, stará 110 let, irské kříže, pestře kolorované sochy. Večer v hospodě hráli dva chlapíci, leč nic moc. Zajímavější to bylo v chodbě k záchodům. Stěny tam byly ozdobeny starými plakáty a vyhláškami. První dvojice je jasná: vlevo irský odboj, vpravo oranžová reakce. Dražba otroků pod třemi stromy v roce 1829, vpravo známý revolucionář Dan Breen vyzývá irské kamarády k dezerci z britské armády. A poslední kousek je kuriozita. Věra to přeložila takto.



¤

Smutný děd z vesnice Carna
tuší, že láska je marná,
a tak slzy roní
a truchlí jen pro ni
a jitra má suchopárná.

¤