IRSKO
2011
Věra Klásková
& spol.
Obsah:

Úvod
Cesta tam
Midleton - palírna
Tralee
Festival
Dingle
Listowel
Rock of Cashel
Cahir castle
Tipperary
Ring of Kerry 1
Ring of Kerry 2
Ring of Kerry 3
Do Connemary
Volný den :o)
Clifden
Aranské ostrovy
Cashel
Hrajeme v hospodě
Cliffs of Moher
Galway
Národní park
Guys Bar
Do Dublinu
Clonmacnoise
Jam session
Dublin
Vězení
Večírek
Glendalough
Loučení
Přes Anglii
Domů


¤


     Zpět na stránky:
      >>> www.klaskova.cz
      >>> www.tampier.cz
ARANSKÉ OSTROVY
30. srpna
Těšili jsme se, že dnes uvidíme jednu z největších atrakcí Irska: Aranské ostrovy. Jsou prý zosobněním drsné, nemilosrdné krajiny a jejich irsky mluvící obyvatelé údajně symbolizují houževnatou soběstačnost. Přátelé, nikdy nevěřte průvodcům a reklamám cestovních kanceláří!
¤
Nejprve jsme museli nalézt přístav Ros-a-mhíl (Rossaveal). Protože jsme jeli z Cashelu, tedy nikoli z Galway, nebyla odbočka k přístavu vůbec označena (všichni turisté musí přece přijet od Galway, že!). Když se nám zdálo, že jedeme příliš dlouho, obrátili jsme, jeli zpět (tedy jako od Galway) a hle: ukazatele, reklamy, všechno OK. Nalodili jsme se, vypluli. Loď byla rychlá, zanechávala za sebou mocnou brázdu. Na kryté palubě bylo celkem útulno, byl tam i funkční bar. Asi za tři čtvrtě hodiny jsme přistáli na ostrově Inis Mór, což je ten největší (ze tří). Malý přístav, vedle osada Kilronan. Ta vás uvítá reklamami na půjčování jízdních kol a množstvím dotěrných dopravců, kteří by vás rádi povozili po ostrově mikrobusem nebo na kolesce tažené koněm. Je tu i miniaturní pobočka banky (kdyby vám došly prachy) a hlavně, prodávají se tu proslavené aranské svetry, ovšem ve dvoupodlažní velkoprodejně. Věra si tam po delším váhání jeden pěkný zelený koupila. Hlavně jsme tam ale sehnali stylový kostým na vystupování v chladnějších prostorech, který úspěšně vyzkoušela hned po návratu do Čech na koncertu v Nymburku. Nákup byl posledním příjemným zážitkem.
¤
Vydali jsme se na cestu po ostrově. Za kamennými zídkami se pasou smutní koňové, kteří zrovna nejsou ve službě. Někteří jsou velmi pěkně vybarvení a vypadají, jako by měli na nohou bačkory. Byl čas oběda, leč najít otevřenou hospodu byl problém, turistická sezóna už skončila. Proslulý hotel, na který jsou v přístavu reklamy, měl sice otevřeno, ale fungoval jenom bar s nápoji. Nakonec jsme zakotvili v restauraci, ze které Věra neměla dobrý pocit, ale kde alespoň vařili. Byla to jediná restaurace během naší cesty po Irsku, kde jsme si připadali jako v nějaké vykřičené turistické oblasti v Čechách. Vzpomněl jsem si na hrad Konopiště: hlavně všechno dobře prodat! :o)
¤
A samotné pamětihodnosti na ostrově? Inu, nabyli jsme dojmu, že z původního chudého života, který popisují v průvodcích, tu moc nezůstalo. Spíše je to všechno zpustlé, některé zříceniny jsou spíše novějšího data, podivné hroby, ukazatele k památným klášterům, kde není skoro nic, naprosto zpustlý maják. Podle staršího průvodce se tu dříve vybíralo vstupné, teď to vypadá, jako by tu včera řádila banda feťáků. Rozhlédli jsme se po ostrově - a opravdu: nalevo nic, napravo nic, vzadu nic, vepředu nic, pod námi torzo hradu. Inzerované nekonečné zídky mezi pastvinami tu vskutku jsou a tuleni se válejí v zátoce přesně tam, kde jsou na plánku. Byli jsme z toho velmi znaveni a, přiznám se, znuděni. Vrátili jsme se do přístavu a zakrátko nechali ostrov za sebou. Včerejší výlet na pobřeží byl mnohem krásnější a neskonale levnější.
¤
Cestu zpět jsme absolvovali na horní otevřené palubě. Minuli jsme maják zamířili zpět do Rossavealu. Foukalo to náramně, ale výhled na blížící se pohoří v Connemaře stál za to.



¤

Stařeček v aranském svetru
navečer uvázl v metru
Je vzor elegance,
tož předvádí tance
na dvacátém kilometru.

¤