IRSKO
2011
Věra Klásková
& spol.
Obsah:

Úvod
Cesta tam
Midleton - palírna
Tralee
Festival
Dingle
Listowel
Rock of Cashel
Cahir castle
Tipperary
Ring of Kerry 1
Ring of Kerry 2
Ring of Kerry 3
Do Connemary
Volný den :o)
Clifden
Aranské ostrovy
Cashel
Hrajeme v hospodě
Cliffs of Moher
Galway
Národní park
Guys Bar
Do Dublinu
Clonmacnoise
Jam session
Dublin
Vězení
Večírek
Glendalough
Loučení
Přes Anglii
Domů


¤


     Zpět na stránky:
      >>> www.klaskova.cz
      >>> www.tampier.cz
DUBLIN
4. září
Neděli a pondělí jsme trávili v irském hlavním městě. Na ulicích je živý provoz. Luxusní obchody, nad nimi rozmanité reklamní štíty, ba dokonce všemožné plastiky. Hlavní ulice pěší zóny se jmenuje Grafton Street; na tu se ještě podíváme. Na mnoha domech jsou typické ozdobné komíny. Kudy vedou kouřovody u toho baráku vlevo, když je pod komínem okno? Některé fasády jsou krásně zarostlé břečťanem (nebo co to je). Veřejné budovy jsou vesměs postaveny v klasicistním stylu. Toto je štít Bank of Ireland. Banka je chráněna tlustou mříží. A také starým kanónem. Vlastenectví je manifestováno velmi často. Prošli jsme se také okolo vládních budov a Národní knihovny. Náhodou jsme také objevili hřbitov francouzských hugenotů, kteří se uchýlili v sedmnáctém století do Dublinu, jak je patrno z této cedule. A všude vznosné štíty a krásné kovářské práce. V Irsku si (jak už jsem v předchozím textu ukázal) potrpí na pomníky všeho druhu; v Dublinu je pak jejich hustota zvláště vysoká. Městské hlavní třídě O’Connell Street, vévodí Spire (Dublinská jehla), nejvyšší socha na světě (121 metrů). Na začátku bulváru je památník nacionalistického předáka z 19. století CH. S. Parnella (vpravo), na dolním konci pak monument Daniela O’Connella, osvoboditele a buditele irského národa z počátku 19. století. Také tu stojí rozpřažený Jim Larkin, zakladatel odborů (1907). Daleko známější v celém světě je však pouliční prodavačka Molly Malone. Jí postavili sochu poměrně nedávno péčí jakési hotelové společnosti. Na ceduli pod skulpturou se píše, že ji pan starosta odhalil obyvatelům Dublinu. Myslím, že ji ale postavili hlavně na přilákání turistů, fotí se u ní kdekdo. Molly je hrdinkou slavné irské písničky Cockels and Mussels (Slávky a mušle). Má ji v repertoáru i Věra, můžete si ji poslechnout zde v mp3. V parku u muzea historie přírody jsme se potkali se zvláštním pomníkem: Vojenský lékař, přírodovědec a cestovatel Thomas Heazle Parke je na basreliéfu pod svou sochou zobrazen, jak saje jed z rány v hrudi kapitána Williama G. Stairse, zraněnéhu otráveným šípem při bojích v Egyptě 13. srpna 1887. Zachránil mu život, pašák! Proč je jeho socha obklopena poskakujícími jelínky, které tam v zahradě vyrobil jakýsi zručný keřostřihoun, nevím. Lidé se po Dublinu dopravují hlavně patrovými autobusy, ale také tramvají či příměstskou železnicí, která jezdí v prvním patře. Taxikáři mají svého vlastního Ježíše ve vitrině na O’Connoll Street i s patřičnou cedulí. Turisté si mohou koupit vyhlídkovou jízdu, nechat se povozit v tříkolce, nebo si půjčit kolo. My jsme chodili. Život nám při této činnosti stále zachraňovaly nápisy KOUKNI VPRAVO, jež se skví na každém přechodu pro chodce. Jízdě vlevo jsme přivykli, ale jako chodci jsme byli pořád na zabití: auta přijížděla vždy z opačné strany, než jsme čekali.
¤
Trinity College, dublinská univerzita. Hned za branou stojí dva studenti a nabízejí drahé průvodcovské služby. Vyhnuvše se jim, vkráčeli jsme do nádvoří. Pak jsme učinili čtvrtobrat vpravo a pospíchali k budově knihovny. Velký sál, dlouhý 65 metrů, obsahuje 200 000 svazků. V sousedních mítnostech je vystavena Kniha z Kellsu, která vznikla před rokem 800. Je považována za irský národní poklad. Malé ukázky iluminací: jedna a druhá. Můžete si to nastudovat podrobněji na wikipedii zde. Fotit se tam nikde nesmí, takže hledíte na obrázky, které jsem uzmul z internetu.
¤
Byla neděle, den finálového zápasu všeirské seniorské ligy v hurlingu mezi Kilkenny a Tipperary. Hurling je irský národní sport, který se tam hraje už třetí tisíciletí. Předchůdce hokeje, hokejbalu, famfrpálu a dalších sportů, kde se tříská klackem do míčku či puku. Při hurlingu je na každé straně 15 chlapů, vyzbrojených jasanovými pálkami (hurley) a mydlí do míčku (sliotar), který létá rychlostí 150 km/h až do dálky 100 metrů. Když se trefí do branky, je to gól, když mezi tyče nad brankou, je to bod. Hraje se dvakrát 35 minut, bez chráničů, helmy jsou povinné až od roku 2010. Ulice, kde jsme bydleli, je hlavní přístupovou trasou na stadion Croke Park s kapacitou 82 tisíc diváků. Všichni šli tam a zpátky kolem našeho zaparkovaného auta. Modlili jsme se, aby vyhráli ti, kterým většina šla fandit. Všude ve městě se prodávaly fangle a šály v klubových barvách, takže většina fandů byla patřičně vymóděna. Dubliňané fandili Kilkenny, protože Tipperary vykleplo Dublin v semifinále. Šli jsme do šikovné samoobslužné hospody na pozdní oběd. Irská jídelna ovšem vypadá jinak, než její umakartová sestřička v Čechách. A dokonce si můžete sami načepovat pivo. Finálový zápas probíhal, mohli jsme ho sledovat v televizním přenosu. Aby v hospodě nebyl příliš velký nával, mají Irové vždy na stěně tabulku s uvedením maximálního počtu hostů. Hurling je sport velmi tvrdý. Pochopili jsme, proč má tolik Irů přeražený nos. Všechno dopadlo dobře. Kilkenny versus Tipperary: 2-17 ku 1-16 (góly-body), Dublin pomstěn, nikoho nezabili, jenom rozhodčímu přerazili nos. Zrcátka našeho auta zůstala nepoškozena. A fandové? Však vidíte...


¤

A v Dublinu zmlsaný staroch
dohlédne z hospody za roh.
Je z guinessu živý,
ač nebaští slívy,
a tím méně jogurt či tvaroh.

¤