IRSKO
2011
Věra Klásková
& spol.
Obsah:

Úvod
Cesta tam
Midleton - palírna
Tralee
Festival
Dingle
Listowel
Rock of Cashel
Cahir castle
Tipperary
Ring of Kerry 1
Ring of Kerry 2
Ring of Kerry 3
Do Connemary
Volný den :o)
Clifden
Aranské ostrovy
Cashel
Hrajeme v hospodě
Cliffs of Moher
Galway
Národní park
Guys Bar
Do Dublinu
Clonmacnoise
Jam session
Dublin
Vězení
Večírek
Glendalough
Loučení
Přes Anglii
Domů


¤


     Zpět na stránky:
      >>> www.klaskova.cz
      >>> www.tampier.cz
CESTA PŘES ANGLII
8. září
Z trajektu jsme vyjeli po půlnoci. Ostatní auta postupně odbočovala, nakonec jsme na silnici zůstali sami. Nastala krušná cesta temným Walesem. Řídila Věra. Ve 3.26 zastavila na odpočivadle před ponurou chaloupkou s toaletami, kde jsem v polospánku vyfotil tento snímek, abyste věděli, jak se řeknou velšsky MUŽI. Věra se uložila na zadní sedadlo ke spánku, Tomáš se probudil a chopil se volantu. Ondra spal průběžně. Jen já jsem navigoval, usínal, navigoval, usínal atd. Jeli jsme severnější trasou než při cestě do Irska, chtěli jsme navštívit Stratford nad Avonou, rodiště Shakespearovo. Tam jsme se také brzo ráno ocitli, a to na parkovišti před obchodním centrem. Řekl jsem „Nechte mě spát!” a omdlel jsem. Jak mi později vyprávěli, Tomáš spal na lavičce před supermarketem, my ostatní jsme chrápali v autě. Okolí však záhy ožilo, takže jsme po probuzení mohli sledovat, jak se tváří užaslý distinguovaný Angličan, když spatří podivné bezdomovce s autem. Zašli jsme si do přilehlé kavárny, chvíli poseděli mezi snídajícími úředníky a studenty, načež jsme vyrazili do města.
¤
Shakespearův rodný dům vypadá malebně. Ondra si šel pro podpis, ale Willie nebyl doma. Zato u sousedního baráku se odehrávalo žebravé představení v dobových divadelních kostýmech: starej Makbeth s chotí se tam stavěl do teatrálních póz a nechával se fotit turisty a s turisty. Misky na peníze vypadaly jako grály. A nad vším tam vesele poskakuje šašek. Jak se vám líbí?
Prošli jsme se ulicemi plnými krásných hrázděných domů. Také jsme zjistili, že u Shakespearů mají Vánoce už v září.
¤
Další zastávku jsme plánovali v Cambridgi. Avšak nezastavili jsme, jenom jsme kroužili okolo středu města a zoufale se snažili zaparkovat. Nepodařilo se. Tak jsme jeli dále na východ po silnici A604. Ale že jsme měli dost času, udělali jsme si odbočku po A1092 skrze osady, připomínající exteriéry televizního seriálu Vraždy v Midsomeru. Zastavili jsme v Clare. Mají tam typický anglický kostel: gotický s masivní zvonicí. Při pohledu na nástěnku mne zamrazilo: když spatříte seznam dosavadních vikářů, který začíná rokem 1307, sáhne na vás historie. A vzadu pod zvonicí, tam, kde u nás bývá kůr s varhanami, mají rejdiště pro partu zvoníků. Připomíná to trochu tělocvičnu. Angličané si nechávají domy všelijak obrůstat a často na nich mají výrazné komíny, patrně pozůstatek z dob, kdy se tu z nich platila daň. Věrní poddaní, aby dokázali králi oddanost, si prý stavěli i komíny falešné! Ze všech těch krásných domečků se mi nejvíc líbil tenhle.
¤

Pak jsme popojeli do obce Cavendish. Anglické vesnice jsou fantasticky upravené. Často mají tradiční střechy, ale v trvanlivém současném provedení. V Clare měli hospodu Zvon (pamatujete?), tady mají zvonů rovnou pět. Všechno tu tone v záplavě rostlin, i hřbitov je opravdu zahrada zelená.
¤
Do Harwiche jsme dojeli s časovou rezervou. V Čechách mořské přístavy nemáme, takže se bylo nač dívat. Městu vévodí starý maják. Vlevo vidíte majákovou bóji, použitou jako pomník. Na další fotce je zrekonstruovaný starý jeřáb, který byl poháněn šlapáním v kole. Objevili jsme také desku na nenápadném domě; z textu na ní plyne, že ten barák pochází z patnáctého století a bývala v něm hospoda s typicky anglickým názvem „Starý buben a opice”. Nebo spíše „Starý buben a beranidlo?” Angličané dovedou v názvech svých hospod vytvářet někdy velmi kuriózní dvojice. Maják na snímku vpravo stojí na hrází, která odděluje město od zálivu Pennyhole. Pod hrází se naši milí hledači mušliček a živých žouželí naposledy realizovali.
¤
Tu se ozval z moře mocný hlas lodního houkadla. Vzhlédli jsme a spatřili, kterak se blíží náš přívoz. Byla to Stena Hollandica, sestřička plavidla, které nás na začátku naší cesty vezlo z Holandska do Anglie. Plula před námi jako na přehlídce: 240 metrů dlouhá, 1200 pasažérů, 230 aut, 538 kajut, pěkná lodička. Přejeli jsme přes město na břeh zálivu Holbrook, kam ústí řeka Stour a sledovali z lavičky přistávací manévry našeho trajektu v zapadajícím slunci. Pak jsme se nalodili, vlezli do kajuty a bylo nám nostalgično.


¤

Když tradice cestu ti zkříží,
octneš se v komůrce s mříží.
Však hurá, sláva:
brzo dojde mi šťáva -
- Anglie valem se blíží.

¤