IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
VÝLET VLAKEM
V úterý ráno se nám naskytl pěkný pohled na zlatou harfu pod oknem. Leč neotálejme, čeká nás výlet vlakem. Pojedeme příměstskou dopravou DART (Dublin Area Rapid Transit). Jízdenky se nám podařilo vytlačit z automatu celkem bez problému a už drandíme na poloostrov Howth, výletní místo Dubliňanů. Začali jsme prohlídkou kláštera a hřbitova. Kostel Panny Marie pochází z 2. poloviny 14. století. Pak jsme stoupali na kopec mezi zahradami s neuvěřitelnou vegetací. Velmi často jsou to palmy. Některé ozdobné brány připomínají Versailles, některé zahrady vypadají jako přesazené z jižnějších krajin. A už jsme na jihovýchodním břehu poloostrova. Toto je místo, ze kterého se v autě zřítil do moře hlavní zloduch v knize Elegie za April od Benjamina Blacka.
Kousek odtud je maják Baily s přilehlým heliportem. Počasí je nádherné, měkká tráva zve k posezení. Část stráně asi před nedávnem zachvátil požár. Kolem břehu vysoko nad mořem vede turistická stezka. Nad ní jsou k vidění luxusní vily, pod ní spadají do moře romantická skaliska. Kochejte se s námi tu, zde, tady a onde! Jdeme na sever, maják jsme nechali za sebou. Cestou nás sledovala ptačí hlídka. Před námi se objevil ostrov Ireland’s Eye, který uzavírá zátoku Carrigeen z východu. U ní leží osada Howth - „A Dublin Coastal Village“. Jdeme z kopečka kolem dalších palmových hájů, podél domku, ve kterém žil básník Yeats, nad zajímavými skalami u břehu a kolem zvláštních hlídacích plastik až dolů k moři. Všude se kolem motají racci. Tohle je asi paní racková. A toto je veledobrý seafood chowder, polévka z plodů moře, dnes ráno pochytaných. Seděli jsme v O’Connellově pubu, mlaskali a s úžasem zírali na způsob, kterým si Irové odkládají v hospodě svá saka.
Pak jsme se vydali na procházku kolem přístavu. Malý majáček, zaparkovaná spousta plachetnic, nafukovací motorové čluny, kterými se asi majitelé dopravují ke svým lodím. A nad tím majestátně sedala na přistání letadla na nedaleké dublinské letiště. Uprostřed osady se tyčí zvláštní pomník, obletovaný a obkakávaný ptactvem. Dopravní značky varují automobilisty pře šplouchnutím do moře. Rybářské lodi mají takhle odpoledne dávno po šichtě. Sami rybáři však ne, ti si sešívají potrhané sítě. Tady vidíte souvislou frontu hospůdek, skladů a obchodů s rybami. Znaven dojmy jsem spočinul na šutru proti velkému majáku. Kolem se pídilo množství malých ptáčků po různých dobrotách. Chvílemi prudce pršelo (nemohl jsem fotit), chvílemi bylo jasno a větrno. Ještě jsme se potěšili slovní hříčkou na vývěsním štítu: plaice=platýz, place=místo či prostor. Čte se to stejně. Nicky je žertéř. Objevili jsme další zvláštní artefakt. Je to pilíř Ready Boat, autorem je Seán O’Dwyer. Pokud chcete nastudovat, co toto dílo znázorňuje, můžete tak učinit zde. Ale již se připozdilo, vlak čeká...
18. září


HOWTH


Co. Fingal

Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: