IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
POŠTA, MUZEUM A TANEC
Dnes jdeme na poštu. Včera jsme zabalili balík knih a marmelád. Přidali jsme tam také moje úžasné boty značky Lowa, které se mi po výletu na Howth náhle rozpadly, ačkoli byly ještě v záruce. Podivné. Budu reklamovat. Cestou jsme narazili na zvláštní plastiky, za kterými visela tato deska. Je na památku Thomase Francise Meaghera, vůdce „Mladých Irů“ při povstání v roce 1848. On to byl, kdo přivezl z Francie novou vlajku Irska, obdobu vlajky francouzské, která má jenom jiné barvy. Zelená symbolizuje katolíky, oranžová protestanty, bílá znamená mír, sjednocení. Tato fangle vlaje skoro všude, tedy i nad poštou, na kterou právě jdeme. Ještě malá odbočka: cestou narážíme na uličku plnou taxíků. Čekají, inzerují cestu na letiště za 20€. Zapamatujte si to číslo, prosím! A tu je pošta. Ano, je to ta proslulá budova, kterou rozstříleli Angličané za Velikonočního povstání v roce 1916. (Viz dějiny Irska v češtině zde). Ale už jsme uvnitř, balík je na pultu. Ten úředník si celou dobu pozpěvoval irskou revoluční píseň Foggy Dew. Velmi stylové. Zvážil balík, vytiskl účet. A Dhia dhílis! My God! (muj bóže!), těch peněz...
Odpoledne jsme se znovu vydali na hrad. Cestou jsme spatřili podivný vehikl, plný pomatených turistů, kteří si hrají na vikingy. Dobře ji tak. Všimněte si, někteří mají i rohy! Navštívili jsme knihovnu Chestera Beattyho. To byl americký podnikatel irského původu, zvaný „měděný král“. Nashromáždil obrovskou sbírku papyrů, knih a orientálního umění a všechno později věnoval Irsku. Vysloužil si tím čestné občanství a v roce 1968 dokonce státní pohřeb. Fotit se ve sbírkách nesmí, tak jsem pro vás alespoň ukradl fotku jednoho exponátu na internetu. Byly tam úžasné věci, roztříděné podle různých náboženství. Super! Pak jsme si dali ve dvoraně kafe. Ještě jsme našli zvláštní pomník hrdinům Gardy (tedy irské policie, že).
Podvečer patřil tanci. Kousek za rohem od Grafton Street je Powerscourt Townhouse, jakési městské kulturní zařízení, ve kterém je muzeum irského tradičního tance. Kromě sbírek památných kostýmů a cen z tanečních soutěží tu můžete denně vidět ukázkové představení. Viděli jsme je, Buíochas le Dia! Thank you God! (bohudíky!). Pouhé dva páry tancují více než hodinu. Show je doplněno fotografiemi a dokonce i starým filmem, při kterém mistrovský pár tančí na jevišti totéž, co figurky na plátně! Střídají se sólové výstupy se skupinovými choreografiemi, nevynechali ani tradiční tanec s košťaty! Něco jsem se pokusil i natočit, sestřih máte zde. A ještě si dovolím nabídnout dva odkazy:
Naše oblíbené taneční kvarteto ve vlastní prezentaci na Youtube a záznam šíleného tance profesionálníh souboru - něco mezi Státním souborem písní a tanců a baletem z Moulin Rouge, který jsme viděli nedávno - viz zde.
Moc pěkný zážitek! (V roce 2015 jsem zjistil, že taneční středisko Jig bylo před časem uzavřeno. Škoda!)
19. září




DUBLIN



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: