IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
AUTEM DO CLIFDENU
Tady vidíte Věru, jak trpělivě čeká ve frontě na auto. Když se dostala k pultu, začal jí ten mladík dělat kšeftařské návrhy. Prý nám za mírný příplatek 70€ půjčí veliké SUV s dieselovým motorem a my tak ušetříme obrovskou sumu za palivo. Jako chlapec jsem vyhrál okresní kolo matematické olympiády: 70€ = 7000c. Litr nafty je o 10 centů lacinější než litr benzinu. 7000 : 10 = 700 => spořit začneme po spotřebování 700 litrů paliva! Navíc: představa, že vyfasujeme vozidlo obludných rozměrů a budeme s ním ve dvou lidech drandit po úzkých silničkách Connemary, posílila naše zamítavé stanovisko. Věra tlumeně zamumlala „NÍLIM AMADÁN TÁIM STRAINSÉAN“ (Nejsem blbec, jsem jen cizinec) a trvala na původně objednaném autu menšího kalibru. Nechala se však ukecat k plnému pojištění. Na konci reportáže se dozvíte, že to byla geniální intuice! Půjčili nám šikovný Hyundai ix20. Volant to mělo vpravo, šaltpáku samozřejmě na levou ruku (naštěstí automat, takže se moc neřadilo), interiér prostorný. Do kufru se vešla kytara v pancéřovém pouzdru napříč! Dojeli jsme pro zavazadla do Avondalu a vyrazili z Dublinu. Věra zpočátku trochu zatínala zuby, ale po pár kilometrech už její tvář zdobil lehký úsměv. Bravurně zajela k pumpě. Tam jsem si uvědomil, jak se v Irsku číslují auta: první skupina je rok (tedy 2011), druhá je hrabství (tedy Dublin) a třetí je pořadové číslo. Takže někde po Irsku jezdí patrně i auto s číslem II-D-I. Ta poslední skupina má proměnlivý počet míst (žádné zbytečné nuly na začátku), ta druhá má někdy dvě písmenka. Zadní sklo je ozdobeno firemní samolepkou z půjčovny. Jízda po irských silnicích vypadá z pozice spolujezdce takhle!

Jeli jsme do Clifdenu stejnou trasou, kterou jsme loni projížděli opačně, takže v půli cesty jsme znovu v Shannonbridge navštívili hospodu pana J. J. Killeena. Jídlo bylo horší než minule a kolem nás všude burácel americký zájezd důchodců, který si tam přišel vyzvednout připravené sendviče. Takže jsme rychle vyřídili potřebné a já jsem vypil irskou kávu, která měla na vrchu šlehačku ze spreje jako v Čechách. Zdá se, že turistifikace Irska postupně přináší stejně trpké plody jako u nás. Pokračovali jsme po mostě přes řeku Shannon dál. Na silnici nám občas překážely pomalé vehikly. Ale blíží se konec veškerých útrap: před námi už se rýsuje panorama connemarských hor. Na konci cesty nás čekalo velmi milé překvapení: tento krásný objekt bude naším domovem příštích deset dní. Velmi rychle jsme se zabydleli. Postel se (na rozdíl od dublinské) nerozpadala. K snídani byly dva chody, dalo se vybrat z pěti možností. Cena nižší než v Dublinu. Uvědomovali jsme si, jak teprve při druhé návštěvě Irska začínáme občas vidět pod pokličku a jak jsou Irové mnohdy podobní Čechům v dobrém i ve zlém. Ale k věci: přijeli jsme se podívat, jak vypadá irský lokální kulturní festival. Na obrázku vidíte jenom výřez z celého plakátu od Jimmyho Lawlora.
20. září
DUBLIN

CLIFDEN



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: