IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
PĚŠKY KOLEM ZÁLIVU
Nádherné ráno! Jedeme nakoupit. I tady patří Lidl k lacinějším. Chtěli jsme si obstarat i nějaké pití, leč neprodali nám ani pivo! Mají tu teď prohibici. Do půl jedenácté dopoledne. Takhle se v Česku také blblo, pamatujete? Ale to jsme ještě měli socialismus! Tak jsme si alespoň prohlédli krásný strom. Vrátili jsme se s autem a vyrazili pěšky znovu do města. Bydlíme nad místní prťavou nemocnicí, blízko od hlavní silnice. Cestou narážíme na podivnou vegetaci s obrovitými lupeny a šišticemi. Dodatečně jsem zjistil, že to je invazivní plevel, který zamořil západ Irska po roce 1939: batora chilská. Chodíme po Clifdenu, který jsme loni poznali jen letmo. Narážíme na svérázné týpky, obdivujeme blízké hory a pak se vracíme na základnu kolem místní školy, kde právě mají přestávku. Po krátkém odpočinku jdeme na oběd. Ty týpky stojí na náměstí pořád. A ještě další; a pak před hospodou sedí tito. Dotyčný pán byl snad majitelem onoho restaurantu, alespoň se tak při našich dalších návštěvách choval. Na ulicích jsou někdy k vidění velmi zajímavé artefakty. Na lunch jsme si zašli do restaurace Mitchell’s. Bylo to tam stylové, v prvním patře jsem cestou na záchodek prošel lokálem, připraveným na večeře. A v předpokoji samotného WC jsem narazil na malou výstavku historických vývrtek.


A pak jsme vyrazili na dlouhou procházku okolo clifdenského zálivu. Byl odliv, takže odstavené lodě k našemu překvapení stály na dně, některé vypadaly podivně. Cesta postupně stoupala, v hustých křoviskách vesele bzučeli čmeláci. Idylka. Počasí se stále měnilo, inu, jak je v Irsku zvykem. Na stráních okolo zálivu jsou hlavně nová sídla bohatců. U přístavu pobřežní cesta končí. Dá se ale vylézt kolem dalších haciend výše na hřbet poloostrova, kolem podezřelých hradeb a pasoucích se oslů. Byli jsme odměněni pěkným výhledem na oceán. Po silnici na vyšší úrovni jsme se začali vracet. V zálivu jsou k vidění farmy na chov mušlí (kdo by se s tím lovil, že!), typické irské scenérie, zbytky starých baráčků a nová letní velkosídla. A clifdenský hrad. K němu jsme sestoupili po cestě, do které se dá vstoupit onou podezřelou branou, kterou jsme viděli předtím. Projde se soukromým pozemkem, kolem pasoucích se koní, kteří jsou přítulní. Nesmíte se nechat zastrašit ovcemi, které vypadají nedůvěřivě. Dál už to nepůjde. A hrad vypadá nějak betonově. Později jsme si nastudovali, že ho postavil John D’Arcy, zakladatel města Clifden v roce 1818. Takhle původně vypadal. Vracíme se. Ještě jedna cottage k pronajímání, úžasný pohled na Clifden s horami v pozadí a další osel, který asi hlídá clifdenský vysílač. A už nás vítají batory v ulicích města. Jo, abych nezapomněl: ten obrázek vpravo, to je ukázka zdejších menhirů! Většinou byly postaveny v posledních letech, ale jeden z nich je prý zaručeně pravý. Který to je, to se ovšem neví.
21. září
CLIFDEN





Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: