IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
NÍZKOHORSKÝ VÝSTUP
Jedeme do connemarského národního parku. Vlajka Spojených států vlaje v Irsku často. Není mi jasné, zda kvůli velkému množství hodně utrácejících amerických turistů, či z nějakého politického důvodu. V návštěvnickém centru Národního parku mají hezké muzeum. Kromě obvyklých tabulí s vymalovanou faunou je značná část expozice věnována rašelině. Na světelné tabuli si můžete zvýraznit jednotlivé prvky typického irského močálu. Rašelina má pro hospodářství Irska zásadní význam a šeredně jí ubývá. Vyrážíme z muzea kolem bujné vegetace takové i onaké, romantickou krajinou pořád do kopce. Pohledy na poloostrov Renvyle a záliv Ballinakill jsou stále velkolepější. Pohled dopředu: tam bychom měli vylézt. Ten kopeček se jmenuje Diamond Hill, irsky Binn Ghuaire (naježený útes?!) a má vrchol pouhých 442 metrů nad mořem, takže s prstem v nose! Vedou k němu perfektně udržované dřevěné chodníky přes močáliska a štěrkové cesty přes suché partie. Varování a příkazy na informační ceduli se nám zdály směšné. Bylo krásně a šlo se pohodlně. Rozhled na moře byl úchvatný. Napravo vykukuje Cregg Hill s vysílačkou (pouze 297m n. m.). Idylka. Ale tady nás smích přešel. Cesta začala prudce stoupat a zanedlouho jsme se drápali příšernou směsicí šutrů a rašeliny. No hurá! Už asi budeme na vrcholu! Znaven jsem sklesl. To panorama! A tohle bude asi vrchol, že. Věra věští slávu Connemary. Nééé!. To nebyl vrchol, teprve teď je před námi! I tady je to samá rašelina. Nakonec jsme kopec zdolali. Autorům vážných varování jsme se v duchu omluvili. Měli jsme velké štěstí, že bylo krásně! A co je to támhle? No, co by to bylo, kolečko, jak už to na horách často bývá... Dolů sestupujeme po východní straně. Před námi je panorama pohoří Twelve Bens, pod námi klášter Kylemore a jezera Pollacappul a Kylemore. Občas se dá zakopnout o mramorový patníček. Cesta dolů je snazší. Tam jsme byli, heč! Kafe a čaj v návštěvnickém centru. A co je toto? Psík hlídá pojízdnou zvukovou aparaturu, technik ji chystá na divadlo, které záhy vypukne v parku. V nedalekém Letterfracku mají perfektní obchod. Otevřeno pořád, prodávají i plyn. Uvnitř slušný sortiment, možnost občerstvení, ba i bankomat. Ještě koukneme do prodejny s rukodělnými výrobky, ohřejeme se u krbu, ohlédneme se na pokořený kopec a zatím papá, parku!
Při procházce Clifdenem jsme v J. Conneeley’s Baru narazili na toto. Neuvěřitelní šílenci. Houslistu můžete vidět také zde. Měli jsme koupené vstupenky na koncert skupiny De Danann. Začátky hlavních programů jsou až od 22 hodin, takže jsme prošli nočním městem do divadla Station House a usadili se v hledišti. Sál vytvořili irští šikulové z bývalého železničního skladu. Před nás se usadily dvě Američanky velmi vybraného společenského chování, jak vidíte. Chvíli po desáté nastoupil festivalový řečník. Jako u nás :o( Nakonec došlo i na hudbu. Připravil jsem vám krátký sestřih z jejich muzicírování. Podrobnosti o kapele najdete na Wikipedii. Název kapely je v irštině Dé Danann (Bohyně Danann). Lid kmene Danann připlul do Irska v předkřesťanské době z krajiny u dolního Dunaje (Danube). To jsou věci, že?
22. září
CONNEMARA
NATIONAL PARK


CLIFDEN



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: