IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
MŠE, HARFA A KECY
Probudili jsme se do krásného nedělního rána. Při snídaní Věra vesele pohovořila se starší turistkou z USA a prodala jí své CD. Ta dáma to koupila jako zajíce v pytli, Věru slyšela pouze mluvit. :o)

Kousek pod naším ubytovacím zařízením je katolický kostel; pojďme se podívat, jak jsou Irové zbožní! Bylo docela plno. Příjemný interiér, varhany s pomalovanými píšťalami, jak je to v těchto krajích obvyklé. Při mši jsem nefotil. Ve Francii jsem klidně mohl, tady se to nedělá. Obřad probíhal prostě, účastníci to prožívali upřímně a zaujatě. Byly mezi nimi i typy, které v Česku na mši neuvidíte. O náboženství v Irsku si můžete stručně počíst zde, o tom, jak se to kdysi semlelo za svatého Patricka je hezký článek zde. Po všech historických peripetiích mají Irové v každém městě dva kostely: jeden katolický, druhý irské církve (protestantský). Z prvního jsme právě vyšli, do druhého půjdeme v sobotu na koncert.


Odpoledne jsme si napřed prohlédli reklamní přívěs festivalu umění, pak prostory bývalé železniční stanice: lokomotivní depo, z něhož udělali muzeum, nádraží, ze kterého je restaurace a prostor mezi nádražím a bývalými železničářskými domy, z toho je parkoviště. V jednom okně jsem objevil výbornou věc na redukci stresu: tabulku BOUCHNI HLAVOU ZDE. Jak irské!


Už se zase mačkáme v předsálí divadla Station House. Křest CD s O’Carolanovými skladbami v podání Lynn Saorsie. Jsou čtyři odpoledne, mělo to začít, stále nepouštějí dovnitř. Ušislyšně tam stále ještě zkoušejí. Konečně nás vpustili. Opět řečník. Teď uvádí dalšího. Toho vidíte v pravém sloupku nahoře. Harfistka (mimochodem tatáž, kterou jsme loni viděli žebrat na Moherských útesech) si přizvala další muzikanty: violoncellistka Abby Newton hrála celkem dobře, ale výkony houslistky a zejména kytaristy byly mírně řečeno rozpačité. Malá ukázka zde. Moc toho nezahráli. Tento člověk totiž přednášel své básně v irštině a tento to pak četl anglicky. Asi takhle. Bylo to zajímavé. Ano, zajímavé...
23. září
CLIFDEN





Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: