IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
DÉŠŤ, POCHOD A PŘÍLIV
Čtvrtek byl divnej den. Chtěli jsme navštívit Connemara Heritage and History Centre, tedy středisko kulturního dědictví a historie zdejšího kraje. Všude na něj byly reklamy. Bohužel jsem si předem nenašel příslušné webové stránky, takže jsme vsedli do auta a vyrazili. Nejprve do města, trochu nakoupit. Všechna parkoviště zcela plná. Tak tedy napřed do onoho střediska. Je to farma z roku 1992, kdy podnikavá rodinka postavila další past na turisty. Na parkovišti čekají zvláštní přibližovadla, která mají na zadku pěkný nápis. Zaujalo mne zvláště to slovo PAST. Bylo to ovšem anglicky, takže má prvotní radost, že úmysl lapit turistu otevřeně deklarují, ochabla. Věra nápis přeložila jako ZÁVAN MINULOSTI. Já to překládám jako ODSTŘEL MINULOSTI. Co se na farmě dá vidět a dělat? Máte-li čas a jste mocni základů jazyka anglického, čtěte zde! Nemáte-li a nejste-li, povím to stručně: Majitelé farmy se v osmdesátých letech minulého století dostali do finanční krize. Poradili se tedy s osmi agenturami, provedli studii proveditelnosti, vytvořili harmonogram, konzultovali projekt se svým bankovním manažerem, požádali o grant a postupně vybudovali tento podnik. Kromě obchodu s upomínkovými předměty, ubytování, restaurace a maximálně dvacet let starých pamětihodností tu mají dokonce archeologické naleziště! Prchli jsme. Vrátili jsme se do Clifdenu, parkovat se tam pořád nedalo. Tak jsme zaparkovali u naší ubikace a šli jsme do města pěšky. Sháněli jsme rukavice pro Ondru. Ani v nejstarším obchodě je neměli. Divnej den.

Poobědvali, či vlastně polančovali jsme v oblíbeném Guys Baru a vyrazili pěšky na místo tvrdého přistání pánů Alcocka a Browna. Minuli jsme starý most přes řeku Owenglin, která se o kousek dál vlévá do Cliftonské zátoky. Přes ni je vidět kopec s památníkem D´Arcyho a zadek obchodního domu SuperValu s třípatrovým podzemním (nebo nadříčním?) parkovištěm. Během cesty jsme byli sledováni bílými koňmi tu i onde. A tady jsem pro vás vyfotil, jak je to v Irsku s rychlostními limity. Rád bych (z větší vzdálenosti) viděl někoho, jak na tomto místě jede osmdesátkou! Už míjíme hranici města. Hned za ní je odbočka ke klášteru. Zajdeme se tam podívat. Hleďme, františkáni! A už zíráme na klášterní budovy. Jdeme dál. Další starý most. Barevný čárový kód na ovcích. A už jsme u odbočky ke kýženému místu. Kromě přistávacího prostoru inzerují též místo, kde Marconi postavil svou telegrafickou stanici. Pokračujeme rašeliništi s řídkým osídlením. Museli jsme překonat branku na pastviny, vyhnout se pestrému beranovi, pozdravit majitele pozemku, který kolem projel v terénním voze, a nakonec pochopit, že tam není nic než skála, rašelina a skromná tráva pro ovce. Cestou zpět jsme při přecházení mostu, jenž odděluje záliv a tzv. Slané jezero, viděli, co dokáže příliv. Hučelo to jako při povodni. A už jsme skoro zpátky, bílý kůň nás provázej! A začalo (jako už mnohokrát) pršet. Na hřišti trénovali fotbalisté a nevadilo jim to. Divnej den.
27. září
CLIFDEN



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: