IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
JÍZDA PO MOŘSKÉM DNĚ
Jak jsme předevčírem slíbili, tak dnes konáme: Jedeme na ostrov Omey. Jízda po dnu mořském nepostrádá půvab, jak na videu vidno. Uprostřed ostrova je jezero. Postavili jsme auto na palouk a šli obzírat příboj. Přitom jsme narazili na další ukázku irského zvyku osazovat pamětními cedulemi téměř cokoli. Pohledů na oceán jsme se nemohli nabažit. Pak jsme sjeli na břeh ke hřbitovu. Nebožtík z předvčerejška skončil patrně v tomto rovu. Irští hrobníci mají zajímavou technologii pohřbívání: sejmou celý drn vcelku a po zasypání rakve ho umístí navrch. A pak se k tomu zapíchne provizorní kříž. Hroby sázejí pěkně jeden vedle druhého do předem připravených řad. Pohled na nachystaný prostor nás přiváděl na zvláštní myšlenky... Na hroby tu často kladou kameny s příslušnými nápisy. Pravda je, že ve zdejším podnebí by kytky a věnce asi dlouho nevydržely. Nápisy na některých náhrobcích svědčí o tom, že život u moře a na moři není snadný. Muzikanti to mají lehčí. Často se používají irské kříže, ovšem betonové, patrně odlévané do forem. Tuhle alej si postavila rodina Sweenyových. Ještě jeden dojemný a jeden zvláštní hrobeček. Vracíme se k autu, protože musíme přejet tento prostor dříve, než přijde příliv. Tak hr na souš! A jede se vlevo!


Dojeli jsme do hospody v Tully Cross na poloostrově Renvyle. Zvenku to vypadalo vcelku lákavě. Uvnitř zuřil na obrazovce zápas Dublin versus Tipperary v hurlingu. Jinak bylo vše v pohodě: lokál vyzdoben hezkou sbírkou piv a knih s některými kuriozitami, jídlo poměrně levné a velmi chutné. Věra si velice pochvalovala čerstvou rybu. A záchodky měli znamenitě označeny! Když jsme pojedli, udělali jsme si menší pěší výlet k oceánu. Krajina jak vystřižená z irských propagačních brožur, stromy učesané věčnými západními větry, hory a na lukách ovce. Po návratu do Tully Cross jsme ještě nahlédli do kostela. Proč před oltářem ležela tato zvláštní sbírka předmětů, to nevím. Pak jsme na stěně objevili velmi smutnou ceduli. Pokračovali jsme kolem poloostrova mezi pastvinami, až jsme dorazili na nádhernou pláž. Věra ihned strhla boty a pochodovala v nepříliš teplé vodě. Nechala si příbojem ošplouchat lýtka a byla velmi spokojená. Pokračovali jsme dále po pobřeží kolem pokusu o rekonstrukci starých chaloupek až k hradu Rinvyle. No, hradu... zřícenina to je, palmami obklopená. Opustili jsme pobřeží a pod masivem Tully Mountain (355m n. m.) jsme se vraceli po úzké silničce přes Letterfrack do Clifdenu.
Zítra už jedeme do Dublinu, loučíme se s Connemarou. Nasákli jsme moudrostí Connova lidu. Už víme, co je v tom kraji opravdu krásné, a co jsou pasti na turisty. A pochopili jsme, že Irové musí být šikovní, aby nebyli úplně chudí. Tak ještě poslední pohled na Diamond Hill...
30. září


OMEY ISLAND
TULLY CROSS
RINVYLE CASTLE



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: