IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
KŘÍŽE, LUPIČI A GARDA
Dneska odpoledne máme vrátit auto, takže ještě rychle na sever: Monasterboice, Mellifont Abbey, Newgrange. Dopadlo to ale jinak. Nabrali jsme benzin u největší pumpy, kterou jsme kdy viděli, a v pohodě dojeli ke klášteru Monasterboice. Parkoviště bylo skoro prázdné, brána do hřbitova pootevřená, vstup volný. Když je brána zavřená, lze použít kamenné schůdky přes zeď. Stručně o historii tohoto místa si můžete přečíst zde. Co jsme viděli? Věž 33 metrů vysokou, vedle ní nejvyšší stojící irský kříž, tzv. Západní (7 metrů) a u něj An Theampall Thuaidh, severní kostel. Tentýž zezadu. Hlavní atrakcí je Muiredachův kříž, vyzdobený ze všech stran. Muiredach byl opatem kláštera; po jeho smrti roku 923 vztyčili kříž na jeho památku. A pak je tam ještě nejstarší, přes tři metry vysoký Severní kříž, složený z více dílů, už krapet oprýskaný. Hřbitov je stále funkční. Mezi starými kříži se nachází řada moderních náhrobků. Na irských krchovech mě fascinují hlavně takovéhle, s obsáhlými texty. To tam všichni leží? A ta krásná moudra: Odpočívej v pokoji. „Nejde o délku života, ale o jeho hloubku.“ Než jsme odešli, zastihli jsme u Muiredachova kříže veselou omladinu (tři dívky a jednoho hocha). Kde se vzali, tu se vzali, nepili, nekouřili, školní uniformy neměli. A když jsem podrobně později prohlížel fotky, na téhle jsem našel vyčuhující rukáv nějakého šmíráka. Chm... Věra radostně použila schůdky přes zeď a odsvištěli jsme do Mellifont Abbey.
Zříceniny opatství z 12. století byly opuštěné. Fajn, hbitě to proběhneme a jedeme dál. Vzal jsem foťák, batoh nechal v autě a začal fotit. Kaple na kopečku, zajímavé zbytky štítu, Věra vykukující, Věra obzírající, štít z opačné strany. Cestou zpět k parkovišti jsem udělal fotku, na které jsme později objevili auto na příjezdové cestě. Věra si pak vzpomněla, že tam něco přijelo a hned odjelo. Hlavní část zřícenin leží o něco niže, takže odtud není na parkoviště vidět. Fotil jsem nadšeně. Úžasné zbytky lavatoria s prťavými románskými obloučky a ještě zezadu a cosi šikmého a hele, támhle to opravují! A ještě celkový pohled k parkovišti, osiřelé návštěvnické centrum a už jsme zpátky u auta. Sedm minut jsme na něj neviděli a takhle to dopadlo. Můj batoh s doklady a dvoje brejle v prdeli! Já šílel. Věra bleskově zavolala policii, zjistila přes kamaráda v Česku číslo na velvyslanectví a objednala nás tam na další den. Během čekání na ramena spravedlnosti jsme diskutovali s domorodcem o zkaženosti světa. Přijela hlídka, on a ona. On vsedl do našeho auta, nás naložila ona do služebního. Za chvíli jsme si už prohlíželi zříceniny v Droghedě z policejního dvora. Všechno šlo hladce. Garda Síochána (irská policie) nám dokonce zalepila okno a vyluxovala střepy z interiéru. Věra technika pochválila; on řekl, že v tom má praxi a alespoň budeme mít u nás v Německu o čem povídat. Věra vykřikla, že nejsme Němci. Technik byl rád a ozdravné práce završil v dobré náladě. Auto jsme dovezli do Dublinu. Naštěstí bylo pojištěné. Já pak na nádraží po souboji s automatem získal nádherné posmrtné fotografie do provizorního pasu. Zaživa. Zapili jsme to u O´Shea´s.
3. října


MONASTERBOICE
MELLIFONT ABBEY

DROGHEDA



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: