IRSKO 2012
Věra Klásková
&
Karel Tampier
Obsah:
Zpátky do Irska
Nejtvrdší ženský sport
Lov na knihy
Výlet vlakem
Pošta, muzeum a tanec
Autem do Clifdenu
Pěšky kolem zálivu
Nízkohorský výstup
Mše, harfa a kecy
Kylemore Abbey / 1
Kylemore Abbey / 2
Krása a pasti na turisty
Pejskové, jezera a hory
Déšť, pochod a příliv
Pohřeb a fjord
Ovce, baryton a paráda
Jízda po mořském dně
Zpět do Dublinu
Klášter, hory, mlhy
Kříže, lupiči a garda
Neveselý konec výletu
MAPA   >>>>>
NEVESELÝ KONEC VÝLETU
Čtvrtek. Místo plánovaného vlakového výletu podél pobřeží jižně od Dublinu se šineme pěšky čtvrtí Ballsbridge. Cihlové budovy jsou tady v luxusním provedení, sídlí v nich samé úřady, firmy a vyslanectví. Už jsme u velvyslanectví ČR. Tímto krásným vchodem se na konzulární úsek vstoupit nedá, ten sídlí skoro ve sklepě, downstairs, doslova pod schody. Věra podepsala celkem ochotně prohlášení, že já jsem já a paní úřednice si ode mne vzala fotky. „To vám tam opravdu mám dát?“, podivila se. „Jistě“, pravil jsem, „nehodlám znovu zápasiti s fotoautomatem! Umím se kdykoli zatvářit tak jako na fotografii.“ A předvedl jsem jí to. Nouzový pas mi pak byl vydán promptně. Zašli jsme si na oběd do osvědčené hospody O´Neill´s. Na to, že se nachází v centru města, má velmi dobrý poměr cen a výkonů (viz zde). Je to v podstatě samoobsluha, kde si donášíte jídlo od pultu, ale design interiéru je velice noblesní. Prošli jsme si ještě naposledy Dublin, koupili jsme nový batoh (rozpadl se mi hned na ruzyňském letišti) a dali jsme si závěrečné Irish coffee v Temple Baru. Natrefili jsme tam docela dobrého odpoledního zpěváčka. Výlet IRSKO 2012 rozpačitě končí...
Pátek. Objednali jsme taxík na 8.45. V 8.30 na nás klepala recepční, že už taxík čeká. Upozornili jsme tu dámu, že nás to bude zajímat až v 8.45. V ten čas jsme sešli ke vchodu. Taxikář tam stál, taxametr zapnutý. Upozornili jsme ho, že byl objednán na 8.45. Vynuloval to. Když jsme se blížili k letišti, začal se nenápadně vyptávat, zda jsme jeli taxíkem i po příletu do Dublinu a kolik že jsme platili. Věra mu suše oznámila, že 18 € a že ví, že existuje paušální platba 20 € pro trasu centrum - letiště. Znechuceně vypnul taxametr a bylo to za dvacet, a bez spropitného. Pak už nás čekaly různé fronty na odbavení a já se bál, zda projdu se zmršeným pasem. Prošel jsem hladce, protože jsem se opravdu tvářil jako mrtvola. Následovalo čekání v duty free shopu, které jsme si zpestřili hádkou, neboť jsme měli oba dost. Nerad vidím Věru smutnou.
Na palubě Airbusu 320 už to bylo lepší. Četba a dobré pití dělá divy. Pak jsem se rozhlédl a zjistil jsem, že jsme obklopeni holohlavými agenty. Vypadali jako klony Tómy Hluchoněmce. Byli však neškodní. Z letiště, na kterém právě skončila prohibice a jmenovalo se jinak než dříve, jsme jeli taxíkem, neboť zpáteční lístky na autobus mi ukradli v Mellifont Abbey. Český taxikář se tvářil velmi přátelsky a hlasitě nadával na nepoctivce. Nad hlavou však měl kurzovní lístek, který ho usvědčoval z neupřímnosti. Kurz byl v ten den asi 1 € = 25 Kč! No, my jsme zaplatili 600 Kč, nikoli 30 €, které by musel vytlačit nebohý cizinec. Bylo nám tak nějak smutno. Během našeho druhého výletu do Irska jsme ztratili řadu iluzí. Ale naši lásku k irské přírodě, muzice a lidem (výjimky jsem popsal v minulých kapitolách) to nezničilo. Nasedli jsme do vlaku, Věra si ulehčeně odfrkla a na mou otázku, zda ještě někdy do Irska pojedeme, řekla NO JASNĚ!
4. a 5. října

DUBLIN

PRAHA

ČESKÁ LÍPA



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: