IRSKO 2013
Věra Klásková
Karel Tampier
Tomáš Bakal
Ondřej Pour
Obsah:
Skok do Amiens
Rouen
Normandie
Na trajekt!
Do Letterkenny
Fanad
Whiskey!!!
Obrův chodník
Nejmenší kostelík
Derry / Londonderry
K Yeatsovu hrobu
Sligo a kytarista
Pevnost Dunree
Nejsevernější bod
Navan Fort
Irské rozpory
Dva arcibiskupové
Belfast
Venkovské objevy
Antrimská silnice
Zpět na trajekt!
Lucembursko znovu
Víno - a domů!
MAPA >>>>>
DERRY NEBO LONDONDERRY?
Opět do Británie. Tentokrát nás na hranicích vítá speciální cedule, takže se nedivíme, proč je tam předepsána „pouhá“ šedesátka. V Derry jsme s menšími obtížemi umístili auto do parkovacího domu a vstoupili do ulic. Některé artefakty nás trochu překvapovaly, jiné ani moc ne. Nejprve jsme náhodou dobloudili do katolické katedrály sv. Evžena. Pod její dřevěnou klenbou (úsporné!) se právě konala svatba. Klid, mír, pozitivno. Při dalším pochodu městem jsme se ale přesvědčili, že mír tu ještě zdaleka nenastal. Střed staré části Derry tvoří pevnost, do které se vstupuje některou z bran. Nápisy na hradbách svědčí o značné aktivitě IRA - Irské republikánské armády. A stará děla jsou stále namířena do města. Pokud pohlédnete přes severozápadní zeď, uvidíte katolickou část města, která sama sebe označuje za svobodnou. Vlají tam vlajky Irské republiky, jsou tam všelijaké památníky a vede tudy dokonce jakási naučná stezka o občanských bitvách. Na první pohled je patrné, že tato část města je chudší, plná malých domků a činžáků. Ty jsou vyzdobeny obrovskými malbami, někdy i velice revolučního obsahu. Angažují se ochránci občanských práv, ale i anarchisté. Mezi tím si vesele hrají kluci. Mají šanci v dospělosti vyhrát: Británie uzákonila možnost referenda o vystoupení Severního Irska ze Spojeného království. Katolíků je sice zatím menšina, ale rychleji se množí...
Přešli jsme na druhou stranu pevnosti a dali si kafe v pěkné knihovně - kavárně. Bronzový symbol sjednocení, zajímavé knížky. A venku pak šok - plot. A dost vysoký. Nalevo za ním je čtvrť loayalistů. Nevím, zda je to jen náhoda, ale tady žádné kanóny nejsou. Domy jsou tu bohatší, nápisy neméně odhodlané, nátěry modro-bílo-červené, zahrádky úhledné. A hned vedle nich spáleniště. Tak ještě pohled na Shipquay street, na romantické staré stavby a na pouliční výčep. A toto srocení je součástí Fleadh Cheoil na hÉireann (festivalu irské hudby), který tu právě probíhá. Je prý největší, celosvětový - a poprvé v Severním Irsku! Vůbec jsme předem netušili. Má chyba. Je tu veselo. Jako senior se mohu nechat ostříhat za pouhých £5! Můžeme si poslechnout pravou irskou hudbu hranou na řecké buzuki a anglickou koncertinu, dát si zmrzlinu nebo koupit klobouk, vyrobený z palmy. Ještě smutně pohlédnout na pomník obětem námořní války a odnést si předmět, který Tom s Ondrou našli na ulici. Pěkný suvenýr! Chápu, proč mají ve znaku i smrtku... Fotogalerie ZDE.
Zpátky do republiky, musíme si nějak spravit náladu. Pevnost Grianán Ailigh (více zde), prý ze 6. - 7. století. Vypadá to téměř stejně jako objekt, který jsme viděli předloni v Kerry. Schody na ochoz, nádherné výhledy do tří hrabství, ba i na parkoviště. Romantické, úžasné. Mám ovšem problém s tím, že pevnost zničil král Muirchertach Ua Briain v roce 1101 a PODSTATNÉ restaurátorské práce byly provedeny v roce 1870.
14. srpna


DERRY

Text: Karel Tampier
Foto: K. Tampier, O. Pour
      V. Klásková, T. Bakal
Zpět na stránky: