IRSKO 2013
Věra Klásková
Karel Tampier
Tomáš Bakal
Ondřej Pour
Obsah:
Skok do Amiens
Rouen
Normandie
Na trajekt!
Do Letterkenny
Fanad
Whiskey!!!
Obrův chodník
Nejmenší kostelík
Derry / Londonderry
K Yeatsovu hrobu
Sligo a kytarista
Pevnost Dunree
Nejsevernější bod
Navan Fort
Irské rozpory
Dva arcibiskupové
Belfast
Venkovské objevy
Antrimská silnice
Zpět na trajekt!
Lucembursko znovu
Víno - a domů!
MAPA >>>>>
PEVNOST DUNREE
V pátek odpoledne jsme vyjeli znovu na sever, okolo zálivu Swilly na poloostrov Inishowen. Asi po padesáti kilometrech se před námi objevil kopec s pevností Dunree. Chránila jeden z důležitých přístupů do Irska v historických dobách a nakonec bránila irskou neutralitu za 2. světové války. Kromě krásného výhledu na záliv tu lze spatřit řadu zajímavostí: děla stará i nová, stabilní i mobilní, vojenské objekty zpustlé nebo využité pro různé expozice, většinou však v dezolátním stavu. Dá se tu vidět i pěkná velrybí páteř. Z horní části pevnosti je krásný výhled na moře a vzdálený maják. Na břehu pod námi jsou zbytky palebných postavení, použité jako odpočívadlo. Je to řada betonových základů s ocelovými drahami pro natáčení děla nebo s přírubou pro našroubování protiletadlového kanónu. V celém areálu pevnosti se dá pohodlně chodit po značených okruzích, kochat se okolní přírodou nebo pohledem na starou pevnost shora. Ta stojí na odděleném ostrově a je v ní muzeum, před muzeem mina, na skále roura (snad ekologický odpad?), na prťavém ostrůvku vedle cosi betonového. Dali jsme si kafe v prodejně suvenýrů. Pomalejší obsluhu jsme ještě nezažili. Ten chlap to kafe teprve vymýšlel a pak se s ním ještě laskal až do vystydnutí. Fotogalerie ZDE.

Pokračujeme dále na sever. Jedeme krásnou silničkou mezi kopci Raghtin More a Bulbin, snažíme se neporazit nějakou ovci. Otvírá se krásný výhled na kopečky Inishowenu. Dopravní značka prozrazuje zálibu místního obyvatelstva v brokovnicích. Nenecháme se zastrašit a pokračujeme krásnou pahorkatinou, míjíme důkaz, že to Irové se zalesňováním myslí vážně a líbeznou krajinou dorážíme do Carndonaghu. Velkou katedrálou v pseudorománském slohu se rozléhaly zvuky jakoby se někdo válel po varhanách a nějaká ženština k tomu ječela. Ukázalo se, že to jakási profesorka zpěvu učí místního varhaníka doprovody k chystanému koncertu v rámci pěveckých kurzů. Přísedící frekventantky se jí za zády pošklebovaly. Já taky. Ale dvě věci tam měli pěkné: svatého Františka a sud se svěcenou vodou.


Pokračujeme kolem Trawbreaga Bay podél pastvin a zíráme na protější břeh. Zastavili jsme v Knockamany na parkovišti, kde dul mocný vítr, rozprostíralo se mořské panorama a ze skály se nabízely pohledy na pláž a osamělý hřbitov. Na parkovišti stojí zvláštní pomník s provrtanou dírou. Fotě skrze tento otvor zjistil jsem, že jeho osa míří na jakousi skálu v moři. Proč, nevím; takže nasedáme, jedeme na...
16. srpna


COUNTY DONEGAL

Text: Karel Tampier
Foto: K. Tampier, O. Pour
      V. Klásková, T. Bakal
Zpět na stránky: