IRSKO 2013
Věra Klásková
Karel Tampier
Tomáš Bakal
Ondřej Pour
Obsah:
Skok do Amiens
Rouen
Normandie
Na trajekt!
Do Letterkenny
Fanad
Whiskey!!!
Obrův chodník
Nejmenší kostelík
Derry / Londonderry
K Yeatsovu hrobu
Sligo a kytarista
Pevnost Dunree
Nejsevernější bod
Navan Fort
Irské rozpory
Dva arcibiskupové
Belfast
Venkovské objevy
Antrimská silnice
Zpět na trajekt!
Lucembursko znovu
Víno - a domů!
MAPA >>>>>
LUCEMBURSKO ZNOVU
Přespali jsme v oblíbeném hotelu Direndall. Při snídani jsme šokovali přítomné účastníky Cyklojazdy histórie Brusel - Zvolen pozdravem „Dobré ránko!“. Oni zase šokovali nás: Jedou 2000 km za dva týdny! Zamávali jsme jim z okna, když se fotili před odjezdem. Pak nákupy v Merschi, kde oproti loňsku byla saň-kašna v provozu a na dveřích poštovního úřadu se objevil komický pošťáček. Ještě jsem si pořádně vyfotil zdejší plastiku od Serge Weise Ježíš vede své následovníky. Silnice do Direndallu je uzavřena, takže musíme jet oklikou, ovšem hezkou. U hotelu nás radostně vítal místní psík. Po obědě jsme se vydali skalnatým údolím řeky Sure na hrad Bourscheid (více). Stojí 150 metrů nad řekou, ale dá se k němu pohodlně dojet autem. Má zachovalé opevnění a rekonstruovaný palác s malou expozicí. Prohlíželi jsme si zajímavé detaily, starou kamennou dlažbu a zachovalé sklepy, toulali se po hradbách a nasávali romantickou atmosféru. Protože jsem zlobil, byl jsem na nějaký čas vsazen do klády. V horní část hradu se zachovalo několik kamenných prvků. Jsou odtud krásné rozhledy na dolní části stavby a do údolí. A tenhle pán, bývalý starosta a předseda Spolku přátel hradu, se zasloužil o to, že je to tam tak hezké. Ještě se na to mocné hradisko podíváme z kopce a jedeme do Diekirchu. Fotogalerie ZDE.
Tam šla Věra do města prozkoumat knihkupectví, pánové šli do muzea. Už venku máte pocit, že jste se ocitli v bitvě. Uvnitř je to ještě silnější. Ardeny 1944. Minimum cedulí, maximum vojáků v akci: německý cyklista se dvěma pancéřovými pěstmi, ostřelovač, americký radista na sloupu. Také jsou tu velkolepé výjevy. Tady fasují Američané menáž na vesnickém dvorku a krmí čokoládou místní holčičku, tenhle chlapík je v akci, zrovna šoupe granát do minometu a má k tomu v kapse příručku. Ženisté tu zapomněli dvojmužnou řetězovou pilu. Hlavní sál je plný restaurovaných vozidel a zbraní. Nejen letecké bomby, nebo těžká děla, ale i kuriózity, jako byla tzv. vysokotlaká pumpa. Němci kromě známých V1 a V2 vyvíjeli také zbraň V3, obrovské dělo, ve kterém se pomocí postupného odpalování náloží ze stran urychlil náboj až na rychlost, která umožnila daleký dostřel. Dvě menší zařízení vystřelila 183 projektilů z Německa na město Lucemburk (wikipedie). Toto vozítko jsem jako dítě vídával v budějovických ulicích, je to obojživelný volkswagen. Autorům výstavy se podařilo vytvořit fascinující scény nejen z pomocných útvarů (radiovůz s vycpaným holoubkem, americká polní dílna) ale i velmi živé obrazy ze zápolí (debužírující Němci, prchající civilisté). To, co jsme zatím viděli, bylo zajímavé, ba sem tam i komické. Ale tady mě smích přešel. Sbírka zdravotnického nádobíčka amerického i německého, saniťáci a doktoři v akci, koně, kteří čekají, až budou přivážet raněné a odvážet mrtvé... Vytvořili tu i drastické scény, občas jsem měl pocit, že se té bitvy účastním. A tohle asi bylo nejsilnější... Část expozice patří lucemburské armádě: od kníratého generála po obyčejný mančaft. Nechybí 1. světová ani současné mise. Fotogalerie ZDE. Velmi účinné! A pak už jen jízda tunelem, po dálnici a krásnou alejí do hotelu.
26. srpna

BOURSCHEID


DIEKIRCH

Text: Karel Tampier
Foto: K. Tampier, O. Pour
      V. Klásková, T. Bakal
Zpět na stránky: