10. JSOU TO KELTI?

Jsou. Po našich pobytech v Irsku a dalších zkušenostech můžeme prohlásit, že jsou. Půvabné je, že v jejich genech není asi o mnoho více Keltů než v našich. Středoevropští Kelti se nechali poslovanštit a posléze skoro poněmčit; irští jsou skoro poangličtěni, ale dělají hodně pro své národní obrození.

Pro většinu Čechů je symbolem Irska tzv. Keltský kříž, tedy průnik kříže a kruhu, prý symbolu slunce. Ono je to asi trochu jinak. Když si projedete wikipedii, naleznete poměrně slušnou informaci o kříži i o keltském kříži.
Podle irských legend vynalezl kříž s kruhem svatý Patrick jako fintu: použil staré keltské symboly a křtil vedle nich pohany, jen to svištělo. Pikantní na všem je, že symbol kříže s kruhem v současné době používají různé obskurní neonacistické, neofašistické a rasistické organizace — viz zde. Jejich fangle vypadají takto:
Neonacistická vlajka
Raději zpátky do Irska. Keltských křížů je tam k vidění spousta, nejznámější jsou ony tři kousky v klášteře Clonmacnoise: Kříže v Clonmacnoise Tenhle historický kousek je největší v Severním Irsku (5,6 metru):
Kříž v Ard Boe To místo se jmenuje Ard Boe, což znamená irsky kopec-kráva. Prý: 1. klášter postavila kouzelná kráva z jezera, 2. magická kráva dala dělníkům mléčné výrobky, aby netrpěli hlady při stavbě kláštera. Chm.
Staré kříže se nestavěly ke hrobům, byly to samostatné artefakty nesoucí basreliéfy s biblickými motivy a byly původně pestře kolorované. Dnes jsou irské hřbitovy plné jejich betonových napodobenin; co hrob, to kříž.
Betonové kříže
Mapa expanze Keltů O vzniku keltské kultury si můžete počíst na wikipedii. Na přilehlé mapce vidíte, jak se postupně rozbíhali z kraje kolem Hallstattu do všech koutů Evropy. Keltskými jazyky se v současné době mluví už jenom na okrajích původního keltského osídlení, ale keltské geny má v sobě dalších pár národů. Shodou okolností na to přišla skupina českých vědců při výzkumu rozšíření různých typů cystické fibrózy. Píší: Třetí nejčastější mutací CFTR genu je mutace G551D (Cutting et al. 1990, Kerem et al. 1990). Tato mutace se vyskytuje ve srovnatelně vysoké frekvenci ve Velké Británii, Irsku, francouzské Bretani a Rakousku (Estivill et al. 1997) a všech ostatních dosud studovaných evropských zemích je její frekvence zanedbatelná. Častý výskyt mutace G551D u postižených v České republice, Velké Britanii, Irsku, Bretani a Rakousku je základem naší hypotézy, že tato mutace má původ v keltské populaci, a že se šířila s keltskými migracemi (Macek Jr. et al. 1991, Hamosh et al. 1992). Ve všech těchto oblastech je jasně dokumentován vliv původního keltského obyvatelstva od období rané keltské etnogenese (2 000-1 000 př.n.l.), vytváření keltských národů (600 př.n. l) až po rozvoj a rozšiřování tzv. Trans-alpinské středo- a západoevropské civilizace na konci posledního tisíciletí př.n.l. (Dottin 1977, Filip 1977, Powell 1985, Raftery 1978)
(Doc. Dr. Milan Macek, CSc., Dr. Milan Macek ml., Dr. Alice Krebsová a Doc. Dr. V. Vávrová, DrSc. Centrum pro diagnostiku a léčbu cystické fibrosy, Ústav biologie a lékařské genetiky a 2. dětská klinika, 2. Lékařské fakulty University Karlovy a FN Motol)
Kelti Nebyli to žádní divoši — byla doba železná, uměli vyrobit všechno možné. Zůstaly po nich nejenom vykopávky, ale i zbytky viditelné a větší, třeba tenhle šutr:
Kámen v Maria Taferl Je to 2000 let starý obětní kámen z předkřesťanské éry, který jsme při výletu do Rakouska s úžasem objevili na severním břehu Dunaje v poutním místě Maria Taferl. Dunaj tvořil hranici mezi Římem a keltským královstvím Noricum.
Při naší cestě do Irska v roce 2013 jsme bydleli kousek od Navan Fort:
Navan Fort Podle archeologů tu měli Kelti někdy kolem roku 100 př. Kr. kruhovou kamennou mohylu, na které vystavěli dřevěný objekt, údajně asi takhle:
Navan Fort - objekt Při jakési slavnosti ten objekt podpálili, asi, prý, možná, nikdo neví...
Co se vlastně v Irsku dochovalo z keltské kultury? Nu, na západním pobřeží hrabství Galway jsme našli místa, kde neuvidíte anglický nápis ani na nádobě na tříděný odpad:
Nádoba na skleněný odpad Znamená to doslova: LAHVE A SKLENICE HNĚDÉ POUZE.
U dopravní značky jsme slovník nepotřebovali, neboť její tvar a barvy jsou stejné jako u nás:
Značka DEJ PŘEDNOST V JÍZDĚ V chaloupce, kde jsme bydleli, jsme našli a zprovoznili rádio v retro stylu. Mluvilo irsky a hrálo krásnou lidovou muziku.
Rádio Sklenka whiskey, svetr z ovčí vlny a kanape. Úžasná idyla...
Věra poslouchá irskou muziku
Ondra s harfou Cláirseach, keltská harfa, symbol Irska. Šťastní lidé, kteří si do státního znaku dají hudební nástroj! Nepotřebují tam mít žádné lvy, orly a různé jiné symboly síly! Keltská harfa sloužila jako doprovodný nástroj starých bardů a vznikla patrně modifikací podobných starodávných nástrojů, jako byla třeba lyra. Keltové ovšem tento nástroj udrželi v různých podobách až do dneška, staří praslované takový nástroj mají jenom v podvodných Rukopisech pod názvem varyto. Na irské hudbě mě stále fascinuje to, že jednotlivé žánry nejsou ostře odděleny. Neexistuje zvláštní folklór v kontrastu s tzv. folkem jako u nás. Typická sestava irské hospodské kapely má úžasné nástrojové obsazení: tin whistle (kovová píšťala), housle, tahací harmonika (různé druhy), buzuki (drnkací nástroj, jenž přitáhli Turci do Řecka a teprve nedávno si ho oblíbili Irové — viz zde), tenorové nebo mandolinové banjo, které se z Afriky dostalo do USA a obloukem zpátky s jazzem do Evropy, také samozřejmě kytara nebo mandolina, nástroje původně neirské. Kontrabas jsem neviděl, baskytaru občas ano, spíše zřídka. Pokud irská kapela hraje tradiční taneční skladby (reel, hornpipe, jig), hrají s neutuchající přesností unisono melodii, kterou při repeticích stále více zdobí různými kudrlinkami, všichni stejně, všichni najednou, bez not. Jak to dělají, nevím. Patrně mimoverbální komunikace. Používají také dudy. Stejně jako ve Skotsku, jsou i v Irsku dudácké kapely, které ornamentálně pochodují, nadouvají tváře a piští. Irskou specialitou jsou uilleann pipes, loketní dudy. To je neskutečně složitý nástroj (viz zde), který velmi dobře ovládá náš kamarád Martin Nolan. Jak to vypadá, když se muzikanti „rozjedou“, ukazuje níže prezentované video na YouTube. Základ jsem natočil živě 5. září 2011 v dublinské hospodě M. HUGHES.

Z keltských tradic se v Irsku kromě jazyka a hudby dochovaly hlavně sporty. Vejdete do hospody,
Televize v hospodě a tam v televizi neběží fotbal, ale irská národní hra hurling:
Hurling v TV Po hřišti pobíhá 30 maníků s jasanovými pálkami (hurley) v rukou a třískají do malého míčku (sliotar). Míček lítá do vzdálenosti 100 metrů rychlostí až 150 km/hod. Nemají chrániče, do roku 2010 nenosili ani helmy. Starší Irové mívají často přeražené nosy. Trochu více o této hře najdete zde. Těch irských národních sportů je několik, píšu o tom v reportáži z naší cesty v roce 2012. Své hry hrají tvrdě, ale slušně, žádné úmyslné surovosti. A trénují i v lijáku, tady jsem zastihl místní mužstvo irského fotbalu v Clifdenu za velmi vlhkého večera:
Fotbal v Clifdenu
Irové jsou hrdí. I když mluví anglicky, jsou hrdí na to, že jsou Kelti. To jsme takhle v srpnu roku 2007 seděli ve Venkovském hudebním klubu Vaška Koubka, s námi Michael Casey a Kieran Coyne ze skupiny The Hogs:
The Hogs Věra hovořila anglicky a povedlo se jí slovo CELTIC vyslovit po oxfordsku jako SELTYK. Dostalo se jí důrazného poučení, že se to samozřejmě vyslovuje KCHELTYK!!! a nikdy jinak...

JSOU TO KELTI, I KDYŽ NEUMÍ IRSKY!


<<<
>>>