SKOTSKO
2014
Věra Klásková
Karel Tampier
Ondřej Pour
Obsah:
Skok do Němec
Se sýry přes moře
Hurá do Skotska!
Edinburské obrázky
Královská jachta
Kámen, loď a tradice
Nadzvuková whisky
Kanály, monument a hry
Hazard, pes a královna
Hrady, ptáci a vítr
Na Vysočinu!
Lokomotivy, udírna a ruiny
Po stopách H. Pottera 1
Po stopách H. Pottera 2
Podél jezera pro flašku
Co nosí Skot pod kiltem?
Zpět do Němec
Hezký Koblenz
Ve Skotsku bylo dobře...
MAPA >>>>>
LOKOMOTIVY, UDÍRNA A RUINY
Stihli jsme to! Na nádražíčku Glenfinnan stojí vlak, kterým jezdil Harry Potter do Bradavic. Stará lokomotiva má pěkné jméno. Mašinfíra vesele rozpráví s fanoušky parní trakce. Proč tu stojí a nikdo nevystupuje? Záhy je jasno, bude křižování. Přijíždí vlak v protisměru, stejný předek jako zadek, a zastavuje. Parní mašina se dává do pohybu. Popojíždí jenom kousek. Dochází mi, že parní vlak je moc dlouhý, nevejde se mezi výhybky. Proto dělají manévr, který stál život Caseyho Jonese v USA (viz moje reportáž ZDE). Druhý vlak odjel, lokomotiva stojí za nádražím, účastníci historické jízdy vystupují a vrhají se do shopu a do bufetu. My prcháme. Budeme tu znovu zítra, máme koupené jízdenky na vlak. Jdeme se podívat na proslulý viadukt přes údolí Finnan. Romantika z roku 1901, velice působivé. Údolí končí v jezeře Shiel, na jehož břehu stojí monument. Tady samozvaný Karel III, zvaný Bonnie Prince Charlie v roce 1745 shromáždil svou slavnou armádu horalů. Povstání skončilo o rok později v bitvě u Cullodenu. Poblíž stojí nedávno renovovaný kostel z roku 1873. Nádherné scenérie, půvabné kamenné detaily, obvyklý interiér, dřevěná jakobyklenba. Vedle kostela jsme nalezli starý zvon pod provizorním přístřeškem. Více fotek ZDE
Nastupujeme, jedeme dál do vesnice Lochailort, kde odbočujeme na silnici teprve necelých padesát let starou. Míjíme ústí řeky Ailort a kolem stejnojmeného jezera přijíždíme do Glenuigu přímo k hospodě. Je tu boží klid, nádherné výhledy na moře. Věra se kochá, Ondra sbírá kdejakou žoužel. Ještě pohled na moře a hrrr do hostince! Nabídka slušná, servírka hbitá. Přichází vetřelec, zkoumá povrch našeho stolu. Ne dlouho; přišel poněkud větší konkurent, takže místní pes couvl do pelíšku. Velepes však záhy sklesl. Pojedli jsme, pokračujeme v procházce po okolí. Udírna je, zdá se, v provozu. Shora je hezký pohled na zátoku. Všude se pasou ovce. Je tu i univerzální obchůdek. Jdeme zpátky k restauraci a jedeme autem výše do kopců. Po zaparkování se Ondra přískoky a plížením přiblížil s foťákem blízko k beranovi, aby získal unikátní záběr. Z nejvyššího bodu je krásně vidět zátoku Glenuig a horu Rois-Bheinn. Některé obrazy jsou až kýčovité. Roste tu suchopýr a je tu krásně. Ondra dostal záchvat básnické inspirace. Trhá si vlas, zatíná pěst, ve větrech vlá tvorbou zmučen. Sjeli jsme dolů, opatrně mezi ovcemi. Na kamenité pláži jsme potkali staré známé od oběda. Při družném hovoru nám byl oficiálně představen deerhound Finlay. Má zálibu v hrabání. Nic nevyhrabal. Začal se však bratříčkovat s Věrou. Ňuňu, ťuťu. No toto! Žárlím, oni se objímají, někdo jiný je Věře oporou! Naštěstí moc nevydrží. Věra se šťastně brodí. Chm. Raději zpátky do Fort Williamu kolem roztomilé chaloupky. Více fotek ZDE
Toto je funkční palírna Ben Nevis. Rychle dovnitř a nakoupit! Odbočujeme k hradu Inverlochy a ocitáme se v lokomotivním depu. To je naše známá. Ještě je tu jedna vyhaslá. Na druhý pokus trefíme hrad, je hned vedle. Hezké ruiny. Hbitě fotím - fotky ZDE.   Zítra se vydáme...
7. července



Text: Karel Tampier
Foto: fšichni

Zpět na stránky: