ŠVÉDSKO
2005
Věra Klásková
& spol.
Obsah:
Cesta tam
Värnamo / Gränna
Ostrov Öland
Växjö
Alvesta
Muzea
Westernové město
Losí farma
Stockholm
Vyhlídková plavba
Loď Vasa
Kanál a klášter
Cesta domů
>>> MAPA >>>

¤


     Zpět na stránky:
      >>> www.klaskova.cz
      >>> www.tampier.cz
STOCKHOLM: LOĎ VASA
25. května
Nejprve jsme si prohlédli krásného bronzového koně. Málokdy se vidí takový, který nemá na zádech nějakého - také bronzového - tajtrlíka. A pak už jsme kráčeli po nábřeží k ostrovu Djurgården z něhož trčí věž a věžičky Nordického muzea, kolem roztomilých nájemních lodí až k našemu cíli.

Loď Vasa postavili na příkaz švédského krále Gustava II. Adolfa. 69 metrů dlouhá, 52 metrů vysoká, 1 200 tun těžká, jedna z nejmohutnějších v 17. století. 10. srpna 1628 vyjela na první prezentační plavbu ze stockholmského přístavu. Vypálila slavnostní salvu z děl umístěných na dvou palubách nad sebou, pak ji zasáhly dva poryvy větru, naklonila se, nabrala vodu otevřenými poklopy a plavbu ukončila. Na dně. Jak to tak bývá: král si naporoučel příliš mnoho děl, stavitelé udělali loď moc vysokou, nestabilní. Velikášství se zase jednou vymstilo. Loď kaput při první plavbě, 30 až 50 mrtvých. Vrak objevil v roce 1956 soukromý průzkumník Andres Franzén, v roce 1961 ji vytáhli, pracně zrekonstruovali a nakonec obestavěli muzeem. Koráb se tím pádem dá obcházet v několika patrech od přídě po záď kolem dokola. Vnitřek je předveden na modelu. Plavidlo mělo být nejen největší útočnou lodí nasazenou do bojů proti Polsku, ale také mělo náležitě reprezentovat krále, a proto je vyzdobeno úžasnými dřevořezbami. Někde restaurátoři vytvořili ukázky, jak bylo vše původně pestře pomalováno a pozlaceno. Podrobnější údaje najdete zde.
Cestou zpět do našeho přechodného obydlí jsme měli příležitost porovnat, jak pokročila za posledních sto let městská doprava va Stockholmu. Stará tramvaj podobná pražské (jen je správně švédsky modrá) slouží jako atrakce pro turisty, občany Stockholmu však běžně vozí něco poněkud modernějšího. V ulici, kde jsme bydleli, nás slušně pozdravilo dítě (zbytky tohoto zvyku známe jenom z malých vesnic v odlehlých částech naší republiky) a pak kocour Garfield. Poslední večer v hlavním městě jsme si vychutnali na břehu Riddarfjärdenu. Poseděli jsme na lavičce, smočili ruku v poloslané vodě, toužebně pohlédli za plující lodí a vyšplhali na skalku, odkud byl pěkný výhled na dálnici. Adjö, Stockholm!