Na toto téma jsem jako spravedlivě rozhněvaný muž napsal v roce 2016 článek, který vyšel v internetovém časopisu Dobrá adresa. Snažil jsem se tehdy vyvrátit zakořeněné omyly našich publicistů, kritiků a fanoušků country music. Tento text píšu v listopadu 2025, takže už je lecco jinak a mnohé mi také došlo.

Co na to počítačová chytrost v roce 2025?
Základní překlad: COUNTRY = ZEMĚ
Podrobnější odpověď obsahuje pět významů toho anglického slova:
1. národ s vlastní vládou, zabírající určité území - Spain, Italy, and other European countries
2. lidé národa - the whole country took to the streets
3. venkov, oblasti mimo velká města - the airfield is right out in the country / country lane
4. oblast nebo region s ohledem na jeho fyzické vlastnosti - a tract of wild country
A PŘEKVAPIVĚ
5. zkratka pro country hudbu!!!
V roce 2016 nic takového slovníky neznaly! Tehdy na mě z počítače vyskočilo:
country = selský / vlast / stát / venkov / kraj / země
Když jsem tehdy zadal country music, objevilo se lidová hudba. Po návštěvě Nashville v roce 2011 myslím, že lépe by jako český překlad sedělo národní hudba.

V roce 1972 jsem s kamarády založil v Českých Budějovicích Folk a country klub. Redaktor místního tisku se mnou udělal rozhovor, vypadalo to slibně. Pak článek vyšel a já jsem chvíli musel chodit kanálama. V novinách totiž stálo černé na špinavě bílém, že jsem založil Klub lidové a venkovské hudby. Autor té perly mi tvrdil, když jsem na něj řval, že to jenom přeložil přesně do češtiny, neboť anglická slova měl tehdy zakázaná.

Míval jsem tuto krabici se dvěma elpíčky, jmenovalo se to Dvorana slávy - Country & Western, vydáno péčí firmy Supraphon v roce 1970, sestavil Miloslav Langer. Předpokládám, že musel čelit mnoha omezením ze strany českých schvalovatelů, ale patrně i amerických držitelů autorských práv. Nevím, nezeptal jsem se ho, bohužel. Mildovi se podařilo sehnat docela reprezentativní nahrávky Johnnyho Cashe (který podle amerických podkladů inerpretuje žánry country music, rock and roll, rockabilly, blues a gospel), Johnnyho Hortona (country music, rockabilly), Marty Robbinse (jednoho z nejpopulárnějších amerických country a westernových zpěváků) a skupiny Foggy Mountain Boys (kytarista Lester Flatt a banjista Earl Scruggs a jejich světoznámá bluegrassová skupina). Češi tak získali pro své gramofony první a opravdu úžasnou ukázku americké národní muziky; do té doby byl k sehnání většinou pouze jazz. Výborně! Ale titul tohoto projektu postrádal slovo music, takže posílil terminologický zmatek. Navíc název dvorana pro sérii nahrávek je stejně divný jako týž název pro závěrečný koncert na Portě. Dvorana je přeci síň, hala – zkrátka nějaká veliká místnost! Oni ti naši popletové četli někde Country Music Hall Of Fame a přeložili to jako Dvorana slávy country! V Nashvillu je to ovšem skutečná síň, kde visí plakety se jmény největších hvězd country music.

A blblo se i jinak. V sedmdesátých letech se postupně začaly na Potě soutěžící skupiny třídit do pěti škatulek:
1. FOLK
2. TRADIČNÍ COUNTRY
3. MODERNÍ COUNTRY
4. TRADIČNÍ TRAMPSKÁ PÍSEŇ
5. MODERNÍ TRAMPSKÁ PÍSEŇ
Vedle toho byly ještě FOLKOVÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ a TRAMPSKÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ
Po pár letech už to bylo neúnosné, protože ty „žánry“ se začaly samozřejmě prolínat a štěpit, takže se to vyřešilo udílením více hlavních cen bez uvedení pořadí. Zde vidíte M. J. Langera, jak s dalšími činovníky onoho festivalu vyhlašuje radostně vítěze v Sokolově roku 1980:

V roce 1945 tedy byl bluegrass moderní novinka! Poválečná. Označovat tento styl jako tradiční country je naprostý nonsens. Přetrvával ale stále názor, že bluegrassová kapela hraje „tradiční“ country, což je tradiční blbost.

Často jsem také narazil na informaci, že tato budova v Nashvillu je GRAND OLE OPRY:

Další blbost. Grand Ole Opry je původně název rozhlasového pořadu, který vysílá stanice WSM od 28. listopadu 1925. Původně se jmenoval Barn Dance až do 10. prosince 1927, kdy do úvodní skladby moderátor zvolal: „Minulou hodinu jste poslouchali hudbu z velké opery, teď vám předkládáme Velkou Starou Operu“. A už jim to zůstalo. Pořad se vysílal živě postupně z různých míst, z větších a větších sálů, publikum se tam postupně nevešlo, takže od června 1943 se pořady odehrávaly v Ryman Auditoriu – ten dům už všichni fandové znají z fotek.
Ano, je to dominantní důstojný stánek umění. Ovšem pouze z této strany, ze které to fotí všichni. Já jsem šťoura, fotil jsem i z druhé strany.

Původně to byla modlitebna, pak městská kulturní síň. Vystupovaly tam kdysi i hvězdy evropské hudby. A fotil jsem i zezadu.

Vstup pro účinkující jako v našem kulturáku, že?

I Ryman auditorium bylo časem příliš malé, a tak od března 1974 funguje v Nashvillu velký pozemek na břehu řeky Cumberland, který nese název Opryland. Na něm je řada objektů: hotel, obrovské parkoviště, náramné nákupní centrum, přístaviště kolesového parníku, menší divadlo a hlavně ten dům největší: Grand Ole Opry House.

Odtud jsme v pátek 13. května 2011 odjížděli za stálého deště zbaveni mnoha iluzí...

Ale vraťme se do Síně slávy! Je tam k vidění obraz Zdroje country music, který namaloval Thomas Hart Benton.

Na obraze je všechno, dokonce i černý otrok s banjem. V roce 2011 jsme v Tennessee barevné občany viděli jenom jako pomocný personál, ani v publiku při koncertech se nevyskytovali. V roce 2025 už je všechno jinak, už se vzpomíná na zesnulého černého zpěváka, který byl v letech 1969 až 1975 nejprodávanějším umělcem RCA Records a vydávají se knihy o „černé country music“.

Mnozí romantičtí trampové se také domnívali, že country je hudba DIVOKÉHO ZÁPADU. Nashville, mekka country hudby je hlavní město státu Tennessee, který neleží na západě USA, ale více na východ. Appalačské hory, kde se původní lidová muzika „uvařila“, jsou úplně na východě.

Koncem šedesátých let minulého století už existovalo v Čechách několik kapel, které hrály „kántry“, „vestrn“, ba i „kántry end vestrn“. Někdy v šedesátém osmém jsem viděl v pražské Lucerně program, kde vystupovala skupina White Stars.

Hráli hudbu, kterou bych nazval „české představy o country music“. Klopýtavé banjo začínajícího Marka Čermáka, kytarový doprovod v čundráckém stylu sedící na pr**li, basová linka podle českých dechováckých tradic. Oblečeni byli v tuzexových džínách. Když dohráli skladbu, dav ryčel blahem, někdo z muzikantů párkrát vystřelil z koltu. Naštěstí měl slepé patrony, takže štuk na stropu zůstal zachován. Někteří diváci se přidali s donesenými poplašňáky, tedy startovacími pistolemi. Když jsem o čtyřicet tři let později poslouchal originály v Grand Ole Opry, jímal mne záchvat tichého smíchu a nostalgie.

V roce 1974 dospěli porotci na PORTĚ ve Svitavách k názoru, že country music je v Čechách uzavřenou kapitolou, nic nového prý nepřináší. Vymysleli i nádherný termín přínosnost; ta měla být nadále hlavním kritériem při hodnocení soutěžících skupin. Skutečně pak byly v následujících letech velmi pozitivně hodnoceny kapely, které na pódium něco nového přinesly. Někdy to nebyly nové hudební nápady, ale třeba saxofon, violoncello nebo dudy. Pohádal jsem se tehdy s těmi porotci velice.

A bluegrass? Valná většina tehdejších českých kapel, jež se o tento styl pokoušely, měla banjisty, mandolinisty a houslisty, kteří pečlivě nacvičili sóla podle originálů, ale kytaristé a basisté neměli o správném stylu ani páru. Rovněž o vokálech se tradovaly různé nesmysly a zpěváci často nedokázali v originálních nahrávkách rozpoznat první hlas a skákali z jednoho do druhého. Závěr? Naši milí „odborníci“ prohlásili, že to vlastně není bluegrass, ale specifický český přínos do pokladnice světové hudby: