Lisa Feldman Barrett: JAK SE TVOŘÍ EMOCE
(LEDA 2022)
(ukázka z 2. kapitoly)
Nejsem první, kdo tvrdí, že se emoce vytvářejí. Teorie konstruování emocí náleží k širší vědecké tradici zvané konstrukce,
podle níž jsou vaše prožitky a chování v daném okamžiku vytvářeny biologickými procesy ve vašem mozku a těle. Konstrukce je založena
na velmi starém souboru idejí, které lze vystopovat až do antického Řecka. Filozof Hérakleitos tehdy napsal slavnou větu: „Nevstoupíš
dvakrát do téže řeky“, protože pouze mysl vnímá proměnlivou řeku jako rozdílnou vodní masu. Dnes už je do konstruktivismu zahrnuta spousta
témat včetně paměti, vnímání, duševního zdraví a samozřejmě i emocí.
Konstruktivistický přístup k emocím vychází ze dvou zásadních myšlenek. Podle první z nich nemá emocionální kategorie jako třeba hněv
či znechucení žádný otisk prstů. Jedna ukázka hněvu nemusí vypadat jako jiná a nemusí ji způsobovat tytéž neurony. Normou je různorodost.
Vaše spektrum ukázek hněvu není nutně stejné jako moje, ačkoli kdybychom se rozzlobili za podobných okolností, patrně se mezi nimi objeví nějaký
přesah.
Druhá zásadní myšlenka zní, že emoce, které prožíváte a vnímáte, nemusejí nezbytně vyplývat z vašich genů. Nezbytné je něco jiného: abyste mohli
dát smysl senzorickým datům z vašeho těla ve vnějším světě, budete k tomu potřebovat nějaké představy, protože jak se dozvíme
v kapitole 5, lidský mozek je zapojen právě k tomuto účelu. Dokonce i jednobuněční živočichové dokážou určit smysl změn ve svém
prostředí. Ale konkrétní pojmy, jako je „Hněv“ a „Znechucení“, nejsou předem určeny geneticky. Svoje známé emoční pojmy
v sobě máte zabudované pouze proto, že jste vyrostli v určitém sociálním prostředí, kde byly tyto emoční pojmy důležité a užitečné,
a váš mozek je aplikuje mimo vaše vědomí, a konstruuje tak vaše prožitky. Nezbytné jsou změny srdečního pulzu, ale nikoli jejich emocionální
význam. V jiných kulturách je možné přiřadit týmž senzorickým datům význam jiného druhu, což se také doopravdy děje.
Součástí teorie konstruování emocí jsou myšlenky vyvozené z několika rysů konstrukce. První z těchto rysů – nazývá se sociální
konstrukce – studuje roli společenských hodnot a zájmů při určování toho, jak vnímáme a jak se ve světě chováme. Příkladem by mohlo být,
zda Pluto je, anebo není planeta, což je rozhodnutí, které není založeno na astrofyzice, nýbrž na kultuře. Sférické objekty ve vesmíru jsou
objektivně reálné a mají různé velikosti, ale představu o „Planetě“, která zastupuje konkrétní kombinaci klíčových vlastností,
vytvářejí lidé. Každý z nás chápe svět způsobem, který je užitečný, ale nemusí být nutně pravdivý v absolutním, objektivním smyslu.
Kde se jedná o emoce, tam se teorie sociální konstrukce ptají, jak jsou pocity a vjemy ovlivňovány našimi společenskými rolemi či přesvědčeními.
Například moje vjemy ovlivňuje fakt, že jsem žena, matka, ateistka, která pochází ze židovské kultury, osoba světlé pleti, žijící v zemi, jež
kdysi zotročila lidi za to, že jejich kůže obsahuje víc melaninu než ta moje. Sociální konstrukce však má sklon ignorovat biologii jakožto cosi,
co je pro emoce bezpodstatné. Místo toho tyto teorie tvrdí, že se emoce spouštějí jinak, a to v závislosti na naší společenské úloze. Sociálně
konstruktivistické teorie se tedy primárně zabývají sociálními okolnostmi ve vnějším světě, aniž by vzaly v potaz, jak tyto okolnosti
ovlivňují zapojení mozku.
Další z rysů konstrukce, známý jako konstrukce psychologická, obrací pozornost k lidskému nitru. Podle něj jsou vaše vjemy, myšlenky a
pocity samy konstruovány ze základnějších prvků. Někteří filozofové z devatenáctého století mysl chápali jako bohatou sadu chemikálií,
v níž se jednodušší vjemy skládají do myšlenek a emocí tak, jako se atomy skládají do molekul. Jiní zase mysl považovali za soubor
mnohoúčelových prvků (představte si je jako kostičky Lega), které se podílejí na různých duševních stavech, jako jsou kognice a emoce. William
James tvrdil, že naše neuvěřitelně pestré emocionální prožitky jsou konstruovány ze stejných ingrediencí. „Nejenže se emocionální mozkové
procesy podobají běžným senzorickým mozkovým procesům, ale vlastně ničím jiným než takovými – různě kombinovanými – procesy nejsou,“
napsal. V šedesátých letech minulého století psychologové Stanley Schachter a Jerome Singer provedli slavný pokus, kdy testovaným subjektům
vstříkli bez jejich vědomí injekci adrenalinu a pozorovali, jak dotyční tohle záhadné vzrušení prožívají v podobě hněvu nebo euforie –
v závislosti na situaci, v níž se nacházeli. Podle všech těchto názorů ukázka hněvu či radostného nadšení neodhaluje svůj kauzální
mechanismus, což je příkrý rozdíl oproti klasickému názoru, podle něhož má každá emoce v mozku přiřazen specializovaný mechanismus a totéž
slovo (např. „smutek“) označuje mechanismus i jeho produkt. V minulých letech nová generace vědců vytvářela psychologické
teorie založené na konstrukci, jejich cílem bylo pochopit emoce i to, jak fungují. Ne všechny tyto teorie se shodují ve všech předpokladech, ale
společně tvrdí, že emoce nejsou spouštěny, ale vytvářejí se a jsou velice proměnlivé, bez otisků prstů; v zásadě se emoce neliší od kognicí
a vjemů.
<<< ZPĚT