NASHVILLE
2011
Věra Klásková
Karel Tampier
Ondřej Pour
 
Obsah:
Přes oceán
Do Nashvillu
Město 1
Město 2
Hall of Fame
Jedeme autem
Do palírny
Do vězení
Vlak a jídlo
Plantáž
Večerní Nashville
Ryman Auditorium
Koncert v RA
Opryland - showboat
Shotgun Red a W. Nelson
Koncert v GOO
Franklin
Neděle
Loretta Lynn
Casey Jones
Capitol
Holiči a muzea
Domů
MAPA   >>>>>
VLAK A JÍDLO
Třetí den: Ondra spí, Věra a já jsme sešli po Broadwayi až dolů k rozvodněnému Cumberlandu. Bylo to v čase velkých záplav a tornád, která stát Tennessee jenom tak trochu olízla. V Memphisu v té době bylo zle. Zjistili jsme, že nashvillská Broadway se táhne na západ do nekonečna a na východě končí parkem a malebným nádražíčkem, ze kterého několikrát denně odjíždí lokálka do města Lebanon přes Hermitage (památné sídlo prezidenta Jacksona). Ten vlak se jmemuje příznačně Music City Star. Má obrovskou lokomotivu a dva podivné patrové vozy s malými okénky. Věra si udělala pohodlí, já běhal okolo a fotil (já mašinky rád). Lokomotiva však náhle zatroubila hlasem trub z Jericha, přesně tak, jak to známe z amerických filmů (fuj, to jsem se lekl!) a vlak odjel. Vzpamatovav se došel jsem k Věře a konstatoval, že je také leklá. I vrátili jsme se do hotelu, vzbudili Ondru a přesvědčili ho, že nebude snídat, ale lunchovat, tedy ne obědvat, protože jsme v Americe, kde se neobědvá. :o)
Když jsme dříve četli o Američanech, že se živí jenom hamburgery, hotdogy a sendviči, mysleli jsme, že to autoři přehánějí. Nepřehánějí. První den jsme koupili v obchodě u pumpy sendviče. Trochu jsme snědli, zbytkem jsme vyzkoušeli elektrický drtič odpadků. Druhý den jsme si v Lynchburgu dali steak. Byl z mletého masa, k tomu jakési buchty. Nic moc, navíc prohibice. Dnes jdeme do amerického jídla naplno: Věra si totiž všimla malého bufetu, kde nabízeli krabí hambáče. Objednala. Zeptali se jí na křestní jméno a poslali nás čekat. Po čase se ozvalo: Viéééráááá! Šla k pultu a dostala pytel. Postupně jsme odhalovali jeho obsah: Krabice, v nich hambáče. No, když se zahodil vršek buchty, šlo to. Ale u českéhp McDonalda jsou ty housky alespoň slané. Pochopili jsme, že naše touha po chlebu je marná. Víte co to je Open sandwich with roast beef? Dostanete dvojdílný hranatý talíř; na větší ploše leží vynikající rostbíf v omáčce, nakrájený na kousky, na menší části výborná bramborová kaše. Píchnete do toho vidličkou - a hle! Pod masem, skryt v sosu, čeká spodní díl housky, čvachtavě rozmočený. Odstraníte tu obludu a výborně se najíte. Servírka je však při pohledu na zmařenou půlbuchtu smutná: „Vám to nechutnalo?” Ve čtvrtek jsme zkusili populární steakhouse na Broadwayi. Od vchodu se táhla dlouhá fronta k pultu. Šťastní Američané od něj odcházeli s plastovými tácy v ruce, na plastových talířcích pokrmy s různými masy, buchtami, plastovými kalíšky s omáčkami, plastovými příbory a papírovými kelímky s nápoji. Běs. Podívali jsme se na sebe a já pravil: „Zvu vás na oběd!” a utekli jsme odtud. Hned naproti byla restaurace, která vypadala jako evropská. Všechno probíhalo stylově. Počkejte prosím zde, připravíme vám stůl. Chceme stůl u okna, je-li to možno. Zajisté. Pauza. Račte ku stolu! Jídelníček, desítky jídel. Nápojový lístek, desítky piv. Vybrali jsme si steak. Servírka doplnila příbory na stole o steakové nože. Začali jsme se velmi těšit na biftečky, mňam. Přinesli nám je po přiměřené době, byly výborné. Ale přinesli je nakrájené na kousky!!! Steakové nože se přikládají jen symbolicky. Nebo si to domorodci krájejí ještě více nadrobno. Ještě ukázka typického lunche.
11. května
NASHVILLE



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: