NASHVILLE
2011
Věra Klásková
Karel Tampier
Ondřej Pour
 
Obsah:
Přes oceán
Do Nashvillu
Město 1
Město 2
Hall of Fame
Jedeme autem
Do palírny
Do vězení
Vlak a jídlo
Plantáž
Večerní Nashville
Ryman Auditorium
Koncert v RA
Opryland - showboat
Shotgun Red a W. Nelson
Koncert v GOO
Franklin
Neděle
Loretta Lynn
Casey Jones
Capitol
Holiči a muzea
Domů
MAPA   >>>>>
VEČERNÍ NASHVILLE, ERNEST TUBB
Po večeři jsme vyšli na procházku do města. Smrákalo se a mrakodrapy vypadaly ve večerním světle úžasně. Zašli jsme se podívat i k Rymanově soše; do jeho auditoria máme na zítra koupené vstupenky. A tady jsem pro vás sestavil tři fotky, na kterých je skleněná budova společnosti Pinnacle v různých fázích západu slunce. Nashville večer docela žije. Na Broadwayi a v několika přilehlých ulicích jsou otevřené obchody, kluby, puby, bary, restaurace a hospody a všechno jede naplno. Sem tam hrají na chodníku žebraví zpěváčci. Všude jsme se ale cítili mnohem, mnohem bezpečněji než na pražském Václaváku. V každém podniku stojí u dveří statný a stylový vyhazovač. Nezletilého Ondru jeden vyhodil zcela hladce. Když mu však Věra řekla, že tento pán je její syn, vpustil jej s úklonou. Tam, kde se hraje (a to je všude), sedí kapela vždy na podiu ve výloze zády do ulice, takže kolemjdoucí se mohou zastavit, vyslechnout část produkce a eventuálně vejít. Nebo utéct. Chodili jsme, poslouchali, ale nic moc úžasného jsme neslyšeli. V drtivé většině elektrifikovaná country, nějaký zpěvák, či zpěvačka, někde bluegrass. Hrají se buď známé hity, nebo nějaké poměrně podivné vlastní písně. Nenadchlo mne to, produkce připomínaly to, co se hrává v českých klubech. Myslím, že naši muzikanti by se tam neztratili.


Ernest Dale Tubb (1914 – 1984), přezdívaný Texaský trubadúr, jeden z nejznámějších country zpěváků a skladatelů, má v Nashvillu dva obchody. Ten původní je na Broadwayi. Firmu založil sám Tubb někdy v roce 1947, kdy se mu velmi dobře dařilo. Z broadwayského obchodu pocházejí filmové záběry, které byly k vidění i u nás; dělávaly se tu prezentace nových desek, autogramiády a podobně. Jak vidíte na fotce, původní jeviště v prodejně je pietně zachováno. A starý Ernest na něm stojí celý v bílém, vyřezán z papundeklu. Dévédéček a cédéček je tu tolik, že je na nich málem vidět zaoblení zemské. Udělalo se mi z toho šoufl, protože jsem si vzpomněl, jaké úsilí jsme museli vynakládat kdysi s kapelou, abychom se dostali k nějakým slušným nahrávkám. A kolik to stálo, když se to dalo od někoho koupit! Tady jsem viděl stovky CD, většinou po pěti až deseti dolarech. Ale já je už nepotřebuju! Bůh si dovede z člověka udělat srandu.
Druhý obchod je v Oprylandu, funguje trošku jako muzeum. Tam jsme byli ovšem až v pátek. Prolezli jsme autobus, kterým jezdíval ET na zájezdy, poklonili se soše v životní velikosti a prohrabali hrabadla s nepřeberným množstvím CD a DVD. Ondra chodil, hrabal, koukal, vracel zpátky, krčil rameny. Proč v éře empétrojek tahat letadlem do Evropy kufr cédéček? Všechno se dá najít na internetu. A když to našinec nepotřebuje, máme tlačítko DELETE. Nakoupili jsme jenom maloučko.
11. a 13. května
NASHVILLE



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: