NASHVILLE
2011
Věra Klásková
Karel Tampier
Ondřej Pour
 
Obsah:
Přes oceán
Do Nashvillu
Město 1
Město 2
Hall of Fame
Jedeme autem
Do palírny
Do vězení
Vlak a jídlo
Plantáž
Večerní Nashville
Ryman Auditorium
Koncert v RA
Opryland - showboat
Shotgun Red a W. Nelson
Koncert v GOO
Franklin
Neděle
Loretta Lynn
Casey Jones
Capitol
Holiči a muzea
Domů
MAPA   >>>>>
KONCERT
Přesně v 19.00 nastoupil na jeviště pán (ten vpravo), který vypadal jako prokurátor Urválek z procesu s nebohou paní Horákovou! Toto byl ovšem Eddie Stubbs, původně houslista, pak dlouholetý hlasatel rozhlasové stanice WSM, známý jako chodící encyklopedie country music. Jeho úkolem bylo celý večer stát za kecpultem, mezi vystoupeními číst reklamy a uvádět na jeviště ne zpěváky, ale hostitele zpěváků! V patřičných chvílích povzbuzoval výraznými gesty publikum k potlesku a jásání... A pak přišel hostitel: moderátor a komentátor společnosti GAC (Great American Country) Bill Cody (to je ten vlevo). Ten po celý večer uváděl zpěváky, četl vzkazy, dělal rozhovory s účinkujícími a diváky a dlouze hovořil. Rychle a po tenessíjsku, takže jsme to ztěžka lapali. Jeden pár v hledišti měl nějaké výročí svatby, a proto si po rozhovoru směl sednout přímo na jeviště. Když se konečně dostal k mikrofonu zpěvák, zazpíval zpravidla jednu dvě písně a zbytek prokecal. Jenom Jim Lauderdale, měl během večera dva vstupy! V první půlce a v druhé půlce. Kdo tedy byl k vidění a slyšení: Rebecca Lynn Howard, co zpívá velmi popíkově, asi takhle. Potom Larry Gatlin, bohužel bez svých bratrů. Tady s ním zpívali univerzální sboristé. Zatím nic moc. Pak jsem se přeci jenom dojal. Bobby Bare zazpíval píseň Detroit City, která je v Česku profláknutá jako Aj vana gou houm. Slyšet ji přímo od člověka, který ji proslavil (stařičký záznam zde), a přímo v Nashvillu - zážitková turistika! :o) V textu se praví: Chci domů, Bože, chci domů! Včera jsem šel spát v Detroitu a snil jsem o těch bavlníkových plantážích, o rodičích, milence atd. Krásné, dojemné. Netušili jsme, že za týden to bude naše hymna.
O přestávce jsme využili pohostinství baru na chodbě. Jak vidíte na fotce, žádná prohibice. Dal se dostat i panák Jacka Daniela. Všechno servírují v umělohmotných kelímcích, které si můžete vnést do sálu. Po konzumaci se prázdné obaly od občerstvení házejí pod lavice. Personál to pak radostně uklidí. Po pauze se přes předřečníky dostal na scénu T. G. Sheppard, velký showman s elegantními gesty. Sestoupil i mezi lid, byl to zkrátka suverén. No a pak jsem zaplakal. Lauderdale zapěl píseň Heartaches By the Number (tady je originál ve starém provedení), kterou jsme měli kdysi v repertoáru se skupinou Bobři. Vzpomněl jsem si na Jardu Svobodu, který to velmi úspěšně zpívával pod titulem Vzpomínej na březen. Přišlo mi to takové divné: co by tomu asi Jarda říkal, kdyby tu byl. Ale není tu a už nikdy nebude. V závěru jsme byli odměněni opravdovým hudebním zážitkem: Pam Tillis s vlastní kapelou - muzika jako řemen. Pam, dcera velkého country zpěváka Mel Tillise, je ta dívenka uprostřed. Blížily se jí právě čtyřiapadesáté narozeniny. Podívejte se na video z roku 2009! Šli jsme do hotelu za velkého rozmýšlení, zda představení splnilo naše očekávání. Myslím, že ne. Bylo to jiné, než jsme předpokládali. V něčem překvapivě dobré, v něčem podivné. No, zítra nás čeká celodenní pobyt v Oprylandu, takže uvidíme.
12. května
NASHVILLE





Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: