NASHVILLE
2011
Věra Klásková
Karel Tampier
Ondřej Pour
 
Obsah:
Přes oceán
Do Nashvillu
Město 1
Město 2
Hall of Fame
Jedeme autem
Do palírny
Do vězení
Vlak a jídlo
Plantáž
Večerní Nashville
Ryman Auditorium
Koncert v RA
Opryland - showboat
Shotgun Red a W. Nelson
Koncert v GOO
Franklin
Neděle
Loretta Lynn
Casey Jones
Capitol
Holiči a muzea
Domů
MAPA   >>>>>
FRANKLIN
Franklin je historické město jižně od Nashvillu. Jeli jsme tam v sobotu dopoledne, měli jsme chuť trochu změnit žánr. Povedlo se. Hned při příjezdu jsme zažili velmi příjemné překvapení: parkování na hlavní třídě zdarma čtyři hodiny! Američanům asi na turistech záleží. Město je velice zachovalé, plné historických veřejných budov i drobných staveb a má i divadlo. Procházeli jsme se, čučeli do zajímavých výkladů a spatřili jsme i jediný kruhový objezd za celý náš pobyt v USA (jinak jsou všude světla). Uprostřed náměstí s objezdem stojí památník vojákům Konfederace (viz sloupec vpravo). U města se totiž odehrála 30. listopadu 1864 jedna z největších bitev Občanské války. Ještě dnes tu mají na ulici sem tam nějaký kanon. Znaveni procházkou jsme klesli a uvažovali, kde poobědváme. Narazili jsme na irský pub a jídelnu McCreary. Hezky na hlavní třídě, hned proti zaparkovanému autu. A jídlo evropské, porce obrovské, pivo točené ve sklenicích a tmavý chléb!. Majitel Ir, obsluha perfektní, některé nápisy na zdech v irštině. Udělalo se nám dobře. Nějaký člověk k nám hned přiskočil a nabídl, že nás vyfotí. Jak vidíte, stalo se. Při odchodu jsme na dveřích spatřili papír se zavěšenou tužtičkou, na kterém bylo možno vyjádřit dojem z návštěvy. I napsali jsme naň: God bless Ireland!
V tomto rozpoložení jsme došli do hlavního cíle našeho výletu: The Carter House, památný dům z války Severu proti Jihu, pěkně rekonstruovaný i s přilehlými objekty. Kuchyně, bouda pro otroky, kůlna se starým korytem a mezi tím seveřanské kanóny. Dům Carterových stál a stojí na kopci ve velmi dobré strategické pozici, takže si v něm zřídil štáb generál John M. Schofield, velitel vojska Unie. Nastala delikátní situace, protože Carterovi synové všichni bojovali na straně Jihu. Nejstarší, plukovník Moscow Carter, byl po výměně zajatců propuštěn a byl se svou rodinou doma; prostřední, Francis, byl v zajetí a nejmladší, kapitán Tod Carter, se právě blížil s tennesseeskou armádou, aby se zúčastnil dobývání vlastního rodného domu. Rodina přežila bitvu za nelidských podmínek ve sklepě. Útok Jižanů začal v poledne a boj trval do soumraku. Když skončil, byly zákopy po kotníky plné krve. Výsledek: 2500 mrtvých, 6500 raněných, 1000 nezvěstných. A Carterovým přinesli druhý den ráno nejmladšího syna smrtelně zraněného: měl pět střelných ran, levým okem mu kulka pronikla do mozku. Lékař mu ji sice vyňal, ale Tod dalšího dne zemřel. Prý byl ale šťasten, že se vrátil domů. Uf! Prohlídka domu byla úžasná, protože i náš průvodce byl úžasný. Ten člověk hovořil s takovým zápalem, že jsme viděli starou cestu tam, kde byla rušná silnice, cítili jsme pach střelného prachu a kovovou příchuť krve na patře. A když rozpažil ruce před prostřílenou stěnou kůlny, měli jsme chuť zalézt do sklepa. Ten jsme pak také viděli. No, musela to být tenkrát velká síla. Díry ve zdi, na verandě díry od kulek i od dělové koule. Jak je senzibilům známo, kočky vyhledávají místa, kde je nejvíce negativní eneregie. Tahle čičinka si to vysloveně užívala. Cestou zpátky do Nashvillu jsme měli o čem přemýšlet.
14. května
FRANKLIN TN



Text a foto:
    Karel Tampier

Zpět na stránky: