Zahradní slavnost, kde se to jenjen hemží klobouky, barety, hučkami, sombrery a čepicemi všech tvarů a velikostí a kde se očekává návštěva různých veřejných činitelů a známých osobností; je sám začátek června, deset stupňů Celsia (naštěstí nad nulou), déšť na spadnutí.

Přicházím s kytarou a cítím se krapet nepatřičně. Přistupuje ke mně hostitelka, svižná dáma v elegantním kostýmku: "Ráda vás konečně poznávám, já jsem Outratová. Není dnes na vystupování trochu chladno?"
Pohlédnu do jiskrných očí: "Bylo by, ale já jsem se vybavila: pod tím nóbl dresem mám prima horolezecké prádlo."
Dáma se na mě chvilku dívá a pak najednou řekne: "Já ho mám taky, hele!" A ohrne rukáv kostýmku a předvede mi moirový úplet. K úžasu přítomných se strašlivě rozřehtáme.

To je celá Jana - miluju to šlechtictví ducha a bezprostřednost dítěte!