Ta vlídná noblesní dáma mi prokázala velikou službu: uspořádala mi řadu komorních recitálků v pražském Studiu Paměť v Soukenické. Pomohla mi tím odlepit se od krušných začátků, poněvadž do Paměti přišla spousta lidí, mezi nimiž se našli i další organizátoři a nadšenci.

Kolikrát jsem hloubala, proč se Saša rozhodla mi pomoci. Kromě osobních sympatií a zalíbení v mé hudbě ji k tomu zřejmě vedla také radost, že pomáhá dobré věci: při poslechu „mých“ irských písniček se lidé bavili a odpoutávali od starostí. A bavila se i ona sama - a pokoncertní hovory s ní a pozdní večeře donesené z „číny“ už patřily ke koloritu. Bohužel jsem jí už nestačila povědět to důležité. A pokaždé, když si na ni vzpomenu, vidím její úsměv a cítím sojovou omáčku.