WALES
2015
Věra Klásková
Karel Tampier
Ondřej Pour
Obsah:
Do Francie
Salisbury
Sarum
Do Walesu
Železárny
K moři
Caerphilly - Caerleon
Stromy ve svetrech
Talíře, whisky a Ondra
Přes knihy do vsi
Mašinky a vodopád
Hrad a hory
Muzeum břidlice
Výlet v dešti
Kopec a moře
Hrad a tkalcovna
Zmoknout a na trajekt
Lucembursko a domů
MAPA >>>>>
SARUM
Asi dvě míle na sever od Salisbury se tyčí kopec, na kterém kdysi stávalo římské sídlo Sorbiodunum, anglicky Old Sarum. Normané tam později postavili hrad a město (viz obrázek modelu nahoře). Celou historii románově zpracoval Edward Rutherfurd v tlustospise Sarum, který vyšel před časem i česky. Bylo krásně, šli jsme tam pěšky. Ještě ve městě mě zaujal tento stožár, patrně rozvod telefonních linek. Velmi rustikální! Ale už se blíží náš cíl. Na vrcholu kopce jsou zbytky hradu, které archeologové vykopali. Překvapilo nás, že toho našli poměrně hodně. Na mnoha místech se dá vylézt výše až na val, ze kterého jsou krásné rozhledy. Počasí nám přálo, bylo nádherně. Z hradu jsou vidět základy původní katedrály. Ve dvanáctém století tu sídlil biskup, jehož spory se šerifem Wiltshiru nakonec vedly ke stavbě katedrály v New Sarum (dnešním Salisbury). A tak se ze starého hradu a města postupně stal zdroj kamení pro nové stavby a na kopci zůstaly dnešní ruiny. Nějaký čas jsme se kochali dalekými výhledy a vyfotili se na památku navzájem: Věra mne a já ji. Přiběhl římský vojáček, maminka mu nesla koně. Rozhlédli se, odešli. Vojáček se tvářil zpupně. Tak ještě pohled na Salisbury, na nádherný strom a na zbytky hradu. Občas nám nad hlavami přelétlo letadlo z blízkého letiště.
Fotky ve větším rozlišení najdete ZDE.

Jdeme zpět, Sarum necháváme za sebou. Cesou zažíváme náznaky známého Hitchcockova hororu. NIc se nám nestalo, ptáci si nás nevšímali. Ve městě jsme navštívili hospodu, která se nám osvědčila už včera. Příjemný interiér, ceny téměř snesitelné. Do dvanácti hodin podávají pouze snídaně, úderem poledne začínají podávat lunch. Přijdete ve tři čtvrtě na dvanáct, můžete si dát snídani. Chcete lunch? Musíte počkat. Chodíme po městě, fotím kuriozity: irského houslistu, tři psy - kasičky, antikvariát s krásným názvem Poslední knihkupectví, charitní obchod, jehož výtěžek je věnovám čtyřnohým přátelům...

Končíme zase u katedrály, přitahuje nás jako magnet. Zíráme na turisty, kteří se v postranním vchodu proplétají mezi závěsy a tím způsobují změny barvy světelných diod. Zajímavá hračka. Dáváme si tradiční odpolední čaj a den končíme na na lavičce před katedrálou.
7. srpna


WILTSHIRE CO.

Text: Karel Tampier
Foto: fšichni

Zpět na stránky: