WALES
2015
Věra Klásková
Karel Tampier
Ondřej Pour
Obsah:
Do Francie
Salisbury
Sarum
Do Walesu
Železárny
K moři
Caerphilly - Caerleon
Stromy ve svetrech
Talíře, whisky a Ondra
Přes knihy do vsi
Mašinky a vodopád
Hrad a hory
Muzeum břidlice
Výlet v dešti
Kopec a moře
Hrad a tkalcovna
Zmoknout a na trajekt
Lucembursko a domů
MAPA >>>>>
HRAD A HORY
Je krásně, vyrážíme. První cíl: hora Snowdon - Yr Wyddfa (1085 m). Šineme se mezi hory, když tu náhle překážka. Nu, potkali se dobří známí, náhodou oba řidiči autobusů! Proč by si nepokecali? Stačilo několik minut a konečně se, sakra, rozjeli! Už nás vítá parkoviště ve vsi Llanberis. Vítá nás neradostně a je skoro prázdné. Mysleli jsme, že to je díky těm sedmi librám, ale mýlili jsme se. Na turisty bylo ještě moc brzo (bylo 9.30). Trochu jsme se porozhlédli a šli koupit jízdenky na ozubnicovou dráhu, která nás vyveze na nejvyšší kopec Walesu. Nejbližší volná místa byla na 11.00. I sebrali jsme se a odpochodovali k nedalekému hradu Dolbadarn. Vstupné se kupodivu nevybírá. Od hradu je krásný (vlastně spíš škaredý) výhled na povrchové břidlicové doly. Viděli jsme pak všechno černě. Tlustou zdí věže se dá vystoupat do patra. A před hradem je výborné místo na slunění. Fotogalerie ZDE.

Doslunit a hurá na vlak. Jenom jeden má mašinku parní, ostatní táhnou starobylé dieselovky. Narvali nás do vozů: na místě pro tři nás sardinkovalo pět, v našem oddílu cestovala muslimka s dcerou (zakřiknutě slušnou) a synkem (parchantem nevycválaným). Jediný, kdo si dovolil chlapečka umravnit, byla Věra. Ostatní turisté byli asi všichni ze zemí, kde se výchova dětí považuje za nekorektní nemravnost. Arabové (či co to bylo za národnost) vychovávají asi pouze dcery. Ty si pak nechají od šejků předškolního věku líbit všechno, jak jsme viděli. Strašné. Z krásných výhledů jsme tak moc neměli. Vlaků je na trati současně několik a míjejí se na výhybnách. A je tu konečně konečná. Dosti těžko se na vrcholu hledá klidnější místo, kolem pořád někdo pochoduje. Zpátky vlak jede za dvacet minut, málem jsem to z pisoáru nestihl. Dvakrát hurá, jsme dole! Můžeme Snowdon zařadit do naší sbírky pastiček na turisty.

Z parkoviště, nyní už hezky plného, jsme auto přesunuli k muzeu. Nejprve jsme ovšem navštívili u stanice místní úzkokolejky kavárnu, za kterou se tyčí vykutaná skála a vchod do podzemních dolů. Při konzumaci občerstvení jsme zírali na provoz stanice. Páky stavědla jsou pod širým nebem. Ve stanici je i miniaturní zauhlovací zařízení. Zíral jsem, jak mašinfíra doplnil vodu a pak klopýtal s lopatkou od hromady uhlí přes koleje k mašince a přikládal přímo pod kotel. Nevím, jak daleko na to přiložení stroj dojede, ale mají to asi nějak vymakané. Nejspíš se přikládá v každé stanici. Každopádně pískli a odjeli. Fotky z hor i ze stanice jsou ZDE.
17. srpna

Text: Karel Tampier
Foto: fšichni

Zpět na stránky:

https://en.wikipedia.org/wiki/Snowdon