WALES
2015
Věra Klásková
Karel Tampier
Ondřej Pour
Obsah:
Do Francie
Salisbury
Sarum
Do Walesu
Železárny
K moři
Caerphilly - Caerleon
Stromy ve svetrech
Talíře, whisky a Ondra
Přes knihy do vsi
Mašinky a vodopád
Hrad a hory
Muzeum břidlice
Výlet v dešti
Kopec a moře
Hrad a tkalcovna
Zmoknout a na trajekt
Lucembursko a domů
MAPA >>>>>
HRAD A TKALCOVNA
Do Conwy to není z Llandudna daleko. Zaparkovali jsme a tunelem se soukáme do města. To město má kompletně zachované opevnění, a to už dlouho. Dá se po něm chodit, jsou odsud hezké výhledy. My jsme nejprve slezli na břeh, kde je vidět, že přeci jenom jsou hradby někde narušeny. Ale ne moc. Pouliční zpěvák se tu přiživuje na největší turistické pastičce města Conwy. Pardon, vlastně na nejmenší. Ano, nejmenší dům v Británii! Před ním fronta a ježibaba, která vybírá vstupné. Zlatá Zlatá ulička v Praze! Tam je takových domků hejno. Vsoupili jsme jednou z bran do města zrovna před krásným domem. Tam jsme se rozdělili: já šel doprava na hradby, zbytek zájezdu rovně do města (Věra chtěla ulovit něco v second handu). Vylezl jsem na hradební věž. Prima výhled na vstupní mosty, nový a starý. Kráčím po hradbách, pohled na hrad z odstupu. Přede mnou další hradební věž, pak celý obranný komplex. Obkroužil jsem město, vidím hrad zepředu. Hradba klesá, postupně sestupuji nad stanici vlaku. Když v Conwy chtěli přivést železnici až do města, museli nějak prorazit hradby. Udělali to s britským šarmem: postavili pro mašinky gotickou bránu. Dvoukolejnou! To se opravdu jen tak nevidí. Cestou jsem potkal Věru s Ondrou, brali ty hradby ve směru hodinových ručiček, já proti. :o)


Ještě jsem narazil na krásný exemplář britského taxíku a poté při čekání na ostatní na pivo speciální značky, údajně jediný pravý ležák v Británii. Bylo dobré. Fotky z Conwy najdete ZDE.

Na zpáteční cestě do Penmachna jsme zakotvili v obci Trefriw u textilní továrny Trefriw Woollen Mills. Dělají všechno z vlny, hlavně tweed. Uvnitř: přírodní barviva, ukázka ručního tkaní, přehled typů britských ovcí. Ta velšská je opravdu fešanda. A teď mezi stroje! Moji kolegové ještě nikdy v tkalcovně nebyli, takže docela zírali. Já jsem kdysi navštívil několik textilek, většinou velmi moderních, ale v Trefriwu se mi líbilo. Starší stroje, různé kuriozity, ostatně více fotek můžete vidět ZDE. Po fabrice se dalo volně pobíhat, pracující dělníci se nenechali rušit. Na závěr samozřejmě nahlédnout do shopu a pak už tradá domů. Tedy... do Penmachna. Do místa, které před týdnem, hned jak jsme přijeli, Ondra zhodnotil slovem MEGAPRDEL.
20. srpna




Text: Karel Tampier
Foto: fšichni

Zpět na stránky: