V tehdejším Československém rozhlase změnili názor. Dříve písničky nesměly být delší než dvě minuty a něco, aby mezi nimi mohli nekonečně kecat.
Teď jim začaly chybět dlouhé instrumentální skladby, aby mohli nekonečně kecat při nich do nich. Radostně nám tedy nahráli směs country melodií,
původěně určenou jako doprovod k předtančením na bálech.
V deníku z roku 1983 jsem nenalezl žádnou významnou událost. Hráli jsme průměrně jednou týdně, počet nahrávek v rozhlase se zvýšil na 26,
jako první jsme v novém obsazení nahráli titulní písničku z Lexikonu pro zamilované, kterou ona divadelní hra-nehra začíná a
končí. Jmenuje se SAMOTA.
Zachovala se minimální fotodokumentace, takže se omezím jenom na pár zajímavostí.
«»«»«»
V dubnu jsme dodělali v rádiu nahrávku, jejíž výjimečně úplně nehumorný text jsem složil ve výjimečně filozofickém rozpoložení. Píseň napsal
Doc Watson, originál se jmenuje Crazy World. Dodržel jsem původní téma.
V dubnu proběhlo v Budějovicích krajské kolo Porty. Zřídlo už hrálo jenom jako host, já jsem se hlavně věnoval organizaci. Pracoval jsem
v metodickém středisku Domu kultury, takže jsem to měl všechno jaksi „doma“. Vydali jsme i patřičnou tiskovinu, do které napsal hlavní článek
ideologický tajemník krajského výboru SSM, člověk, který se pyšnil blízkým vztahem k Žalmanovi.
V květnu jsme udělali pokusně STYLOVÝ BÁL. Ve spolupráci s Jasanem Bonušem a budějovickými folkloristy jsme vytvořili kuriózní program
s pestrým výběrem účinkujících.
Snažil jsem se prostředky z rozpočtu metodického střediska používat na zajímavé a zábavné účely. A tak na
jevišti Domu kultury ROH před kulisami s obrazem budějovického náměstí poskakovali pražští tanečníci ve skotském stylu.
A Jasan Bonuš vyučoval americké kontratance za doprovodu českobudějovického Zřídla.
22. června jsme si zahráli i v Praze na Petynce ve společném pořadu s Bobry. Na fotce, kterou jsem dostal v prosinci 2018 od
jedné dávné fanynky, vůbec nevypadají jako interpreti oblíbených komických písní. Zřídlo ovšem také ne.
Vojta upírá zrak na Milana s patrnou značnou nelibostí.
Odpoledne před koncertem jsme nahrávali s Petrem Beneschem, jenž tehdy na Petynce zvukařil. Tady je jedna z mých textových provokací:
«»«»«»
Byli jsme i na Portě v Plzni, ovšem jenom jako hosté. Ceny čekaly na jiné šoumeny.
Měli jsme vlastní recitál v pavilonu P.
Pak další na scéně U sudu.
Bylo vedro, ale veselo bez soutěžení,
byl čas na posezení s kamarády.
Zahráli jsme i na country merendě v kulturním domě Peklo, což bylo skutečně peklo.
Klimatizace žádná, nejteplejší dny roku. V noci po koncertech to bylo lepší.
Ochotné ruce vynesly piáno před pavilon P, směsnou kapelu vytvořili hlavně členové Newyjou, Průdušek,
Zvonků a Zřídla, nastal tanec na betonu v tradičním stylu až do zauzlování.
Ve dvě v noci jsem vystřídal u klavíru Jirku Hoška, který přesedl za bicí. Pak se hrála všemožná blues, mozky se nám propojily. Viděl
jsem přes pianino vycházet slunce. Odpadli jsme v 6.30...
V září jsme na Smiřickém hrnci získali výuční listy a zažili velmi živý sejšn se Samsonem a mnoha dalšími.
6. října jsme absolvovali plodnou nahrávací frekvenci v budějovickém rozhlase. Jedna píseň a dvě zběsilé instrumentálky:
Poté opět pařba s Wabim Ryvolou na sokolovském Dostavníku.
Samé prudce veselé události. A do toho přišla nehezká zpráva:
Hlavní zvukař Porty a dalších festivalů Karel Šafránek to definitivně zabalil...
