18. 7. 2012


Jedeme po dálnici na sever do Clervaux. Kolem hradu jsme jen prosvištěli a napřed jsme navštívili benediktinský klášter.





Věž se opravovala, ale jinak bylo vše v provozu. V kostele bylo útulno.





Po chvíli se usadil v kněžišti mnich. Za pár minut už jich tam bylo víc - a dali se do zpěvu!



V průvodci jsme si přečetli, že klášter je světově proslulý sborem, který se specializuje na gregoriánský chorál. Tohle bylo asi B-mužstvo. Ale atmosféru to mělo moc hezkou.



V podzemí je výstava o historii kláštera. Také jsme tam narazili na zajímavý podstavec s keltskými vzory.





Vrátili jsme se do města, koukli na románský kostel a vyšplhali na hrad.



Hned u vchodu nás přivítaly připomínky války.





Tenhle Sherman M4A3 byl vyřazen z provozu při obraně hradu 17. prosince 1944. Teď tu stojí jako poutač na expozici bitvy v Ardenách.



V té se najde spousta úžasných exponátů: vojenské vánoční stromečky, artefakty z prázdných nábojnic, kity všech používaných letadel i zbytky těch použitých, ale také lahev od moselského (zase Koeppchen!) a polní chladič šampusu.













Americkou vlajku sešila z hadříků rodina Koschových na oslavy osvobození Mameru 10. září 1944. Když pak zaútočili Němci, asi ji rádi rychle na čas schovali.





A tahle miniaturní kaplička s nápisem UPOMÍNKA NA ARDENSKOU OFENZÍVU nás vyloženě dojala.





Shromáždili tu uniformy všech armád, které se bojů zúčastnily. Také zavěsili koš na poštovní holuby.





Mají tam spoustu fotografií vojáků; některá jména jsou nečekaně zajímavá: ten vlevo byl Himmlerův švagr. Strávili jsme v expozici skoro dvě hodiny, pak nutně muselo následovat malé občerstvení v pizzerii na pěší zóničce.









Jen krátká zastávka u řeky Our a jsme ve Viandenu.



Překvapení: hned u parkoviště je lanovka, která nás vyveze na hrad. Už jedem.





Pěkně přes řeku - a jsme nahoře.



Překvapení: nejsme u hradu, ale na sousedním kopci! Takže pěšky z kopce (krásná vyhlídka na hrad) a zase do kopce.





Hrad nechali poslední majitelé zcela zpustnout, v roce 1977 ho velkovévoda zestátnil a od té doby probíhají rozsáhlé rekonstrukce.



V interiérech nás zaujalo kroužkové brnění, otevřená galerie s románskými okny, kuchyně s vycpanou fickou, studna, sál s dobrou akustikou, a sofistikovaný krbový věšák na kyblíky.













Zvenčí nás upoutal vstup do výtahu. V Lucembursku jsou památkáři asi méně ostražití. :o) Všechny obnovovací práce se konají pod záštitou společnosti přátel hradu.



Protože jsme si prve koupili na lanovku zpáteční lístek, museli jsme pak vyšplhat na sousední kopec, podívat se shora na hrad a sjet dolů k zaparkovanému autu.





Z lanovky byly ovšem krásné výhledy i na ulici pod námi.



Mají to vymyšlené dobře. Turista odstaví auto na záchytném parkovišti, neplatí, je vyvezen lanovkou, za tu ovšem zaplatí a musí dvakrát vylézt na dva různé kopce. Z městečka se dá na hrad vylézt snadno a zdarma. Ale to zjistíte až potom.





Na zpáteční cestě jsme ještě okoukli další válečné muzeum v Diekirchu. I venku měli pěkné kousky. Dovnitř jsme se podívali až o rok později cestou z Irska.





A na závěr fórek.