V úterý nás milý příbuzný převezl k dalším příbuzným příbuzných do Stockholmu. Nejprve jsme pobíhali po starém městě, kde jsou uličky skoro jako v Praze.



Ale našemu hlavnímu městu chybí moře, jak pochopil Jára Cimrman. Ve Stockholmu kotví obrovské lodi přímo ve městě.



Město nepůsobí příliš „turisticky” - školní hřiště jsme našli hned za rohem vedle náměstí, kde stojí velmi důležitá budova: Švédská akademie. To je ta instituce, která rozdává Nobelovy ceny.







A pak jsme se prosmekli kolem kostela Storkyrkan a kolem modrého vojáčka z hradní stáže, jehož přilbice se ukrutně leskla, ke královskému paláci.







A tenhle strážce mě pak zahnal, když jsem si ty kanony chtěl fotit zezadu. Opustili jsme hrad a pokračovali dále do města.









Stockholm leží částečně na ostrovech, které jsou pospojované řadou mostů. Nakráčeli jsme po jednom z nich okolo radnice k budovám Sveriges riksdag, švédského parlamentu.





Po dalším mostu jsme se dostali na pevninu, podívali se dozadu na ostrov Riddarholm a došli ke Královské opeře.





Krátce jsme se zastavili u pomníku krále Karla XII, který je u holubů velmi oblíben, shlédli chrám sv. Jakuba a prohlédli si královský zámek z dálky.





Pod palácem leží ve vodě obrovská mrtvola. Při dalším pochodu po nábřeží jsme se koukli zpět na divadlo, na radnici a na protilehlý přístav.









Zaujala nás malá přívozní loď a hezký pohled na Riddarholm z  opačné strany.





Navštívili jsme pak švédské Národní muzeum. Do historických sbírek je vstup volný, takže jsme si mohli poklady, které Švédové z velké části nakradli v Čechách za třicetileté války, prohlédnout zcela zdarma. Alespoň tak.



Den jsme ukončili procházkou kolem našeho přechodného bydliště po břehu Riddarfjärdenu. Lodě pluly, plula i jakási kouzelná chaloupka, slunce zapadalo a nám bylo dobře.