30. 8. 2011
Těšili jsme se, že uvidíme jednu z největších atrakcí Irska: Aranské ostrovy. Jsou prý zosobněním drsné, nemilosrdné krajiny a jejich irsky mluvící obyvatelé údajně symbolizují houževnatou soběstačnost.
Přátelé, nikdy nevěřte průvodcům a propagaci cestovních kanceláří!
![](g_ir11_08/08_37.jpg)
Tuhle nádhernou reklamu jsem našel zrovna dnes, 25. března 2020, v okamžiku, kdy dělám úpravy tohoto textu po devíti letech. Fotka musela vzniknout v některém mimořádně teplém letním dnu. Dnes tam poprchává, vlhkost 95%, 8°C. Den jako stvořený pro venčení nevěsty na skalisku, že?
Nejprve jsme museli nalézt přístav
Ros-a-mhíl (Rossaveal). Jeli jsme ze západu z Cashelu, odbočku k přístavu jsme vůbec nezaregistrovali. Když se nám zdálo, že už jedeme příliš dlouho, obrátili jsme, jeli zpět (tedy jako od Galway) a hle: ukazatele, reklamy, všechno OK. Všichni přeci jezdí od Galway, ne? Nalodili jsme se, vypluli. Loď byla rychlá, zanechávala za sebou mocnou brázdu.
![](g_ir11_08/08_03.jpg)
Na kryté palubě bylo celkem útulno, byl tam i funkční bar. Asi za tři čtvrtě hodiny jsme přistáli na ostrově
Inis Mór, což je ten největší ze tří.
![](g_ir11_08/08_06.jpg)
Malý přístav, vedle osada
Kilronan.
![](g_ir11_08/08_07.jpg)
Ta vítá návštěvníky reklamami na půjčování jízdních kol a množstvím dotěrných dopravců, kteří by každého rádi povozili po ostrově mikrobusem nebo na kolesce tažené koněm.
![](g_ir11_08/08_09.jpg)
Je tu i miniaturní pobočka banky (kdyby vám došly prachy) a hlavně, prodávají se tu proslavené aranské svetry, ovšem ve dvoupodlažní velkoprodejně. Kde je asi vyrábějí? Žádnou pletoucí tetu jsme bohužel nespatřili.
![](g_ir11_08/08_10.jpg)
Věra si tam po delším váhání jeden pěkný zelený koupila. Hlavně jsme tam ale sehnali stylový kostým na vystupování v chladnějších prostorech, který úspěšně vyzkoušela hned po návratu do Čech na koncertu v Nymburku. Ten nákup byl asi jediným příjemným zážitkem v onom dni.
![](g_ir11_08/08_13.jpg)
Vydali jsme se na cestu po ostrově. Za kamennými zídkami se pasou smutní koňové, kteří zrovna nejsou ve službě. Někteří jsou velmi pěkně vybarvení a vypadají, jako by měli na nohou bačkory.
![](g_ir11_08/08_15.jpg)
Byl čas oběda, leč najít otevřenou hospodu byl problém, turistická sezóna už skončila. Proslulý hotel, na který jsou v přístavu reklamy, měl sice otevřeno, ale fungoval jenom bar s nápoji. Nakonec jsme zakotvili v restauraci, ze které Věra neměla dobrý pocit. Ale alespoň tam vařili. Byla to jediná hospoda během naší cesty po Irsku, kde jsme si připadali jako v nějaké vykřičené turistické oblasti v tehdejších Čechách. Vzpomněl jsem si na hrad Konopiště: hlavně všechno dobře prodat! :o)
![](g_ir11_08/08_17.jpg)
A samotné pamětihodnosti na ostrově? Inu, nabyli jsme dojmu, že z původního chudého života, který popisují v průvodcích, tu moc nezůstalo. Spíše je to všechno zpustlé. Některé zříceniny jsou spíše novějšího data, podivné hroby, ukazatele k památným klášterům, kde není skoro nic.
![](g_ir11_08/08_21.jpg)
Uprostřed ostrova je naprosto zdevastovaný maják. Podle staršího průvodce se tu dříve vybíralo vstupné, při naší navštěvě to vypadalo, jako by tam občas řádila banda feťáků.
![](g_ir11_08/08_22.jpg)
Vylezli jsme nahoru, rozhlédli se po ostrově — a opravdu: nalevo nic, napravo nic, vzadu nic, vepředu nic. A pod námi torzo hradu.
![](g_ir11_08/08_28.jpg)
Inzerované nekonečné zídky mezi pastvinami tu vskutku jsou a tuleni se válejí v zátoce přesně tam, kde jsou na plánku v propagačním letáku.
![](g_ir11_08/08_29.jpg)
Byli jsme z toho velmi znaveni a, přiznám se, znuděni. Vrátili jsme se do přístavu a zakrátko nechali ostrov za sebou.
![](g_ir11_08/08_30.jpg)
Předchozí výlet na pobřeží byl mnohem krásnější a neskonale levnější.
![](g_ir11_08/08_31.jpg)
Cestu zpět jsme absolvovali na horní otevřené palubě.
![](g_ir11_08/08_32.jpg)
Minuli jsme maják a zamířili zpět do Rossavealu. Foukalo to náramně, ale výhled na blížící se pohoří v Connemaře stál za to.
Stařeček v aranském svetru
navečer uvázl v metru
Je vzor elegance,
tož předvádí tance
na dvacátém kilometru.