Poslední den v Connemaře. Stáhli jsme si poštu v clifdenské kavárně a pak jsme projeli zdejší národní park.



První zastávka: Letterfrack. Krásný výhled na hory od informačního střediska. Proč tam visela americká vlajka, to nevím. Ale panoramata vůkol byla velkolepá.








Druhá zastávka: klášter Kylemore a přilehlé viktoriánské zahrady. Do objektu, který je z roku 1867 (dříve zámek, pak klášter) se nám nechtělo, ale zahrady jsme si chtěli projít. Jenže! Oproti údajům v průvodci se platilo jedno vstupné do celého areálu ve stylu „Chcete jabka? musíte vzít i brambory!“, a to vstupné nemalé.



Benediktinky se snaží vyrejžovat co nejvíc. Zahrady jsme oželeli, dále popojeli, jen jsme se smutně ohlédli přes jezero Pollacapull. Podívali jsme se tam s Věrou až v následujícím roce.





Pak jsme objížděli jezero Kylemore a zírali na nádherné vršky za ním. Jejich vzhled se měnil každou vteřinu, neboť sv. Petr provozoval pravé irské počasí.







Úzká silnice vede přímo středem hor. A jak jsou ty kopce vysoké? Nejvyšší, Benbaun (irsky: Binn Bhán), má vrchol pouhých 729 metrů nad mořem! Ovšem když jsem to fotil, stál jsem jenom asi třicet metrů nad hladinou oceánu. Krkonošské vrcholy nevyčnívají ze svého okolí více.





Ještě pár pohledů na vršky vlevo, další jezero vpravo a sbohem, krásná Connemaro!





Nebo raději na shledanou, obře?






Páteční večer v Guys Baru byl značně rušnější než středeční. Lokál byl nacpán turisty z USA, Kanady, ba i z Austrálie, irští i naši muzikanti hráli - je-li to vůbec možné - ještě o maličko lépe.











Věra používala výmluvných grimas jak vůči Ondrovi, tak vůči vlastní kytaře.





Jak večer pokračoval, začala nám ta blond Američanka s pivem balit Tomáše. Vidíte, tady už se chichotají! Mládenec mohl udělat štěstí. Neudělal.





Když se připozdilo, irští muzikanti se náhle rozloučili, zbaběle prchli a nechali nebohé dva české umělce napospas amerikánskému davu. Davu ani umělcům to však nevadilo. Když Věra občas zazpívala česky, turisté mysleli, že je to irsky :o)



Chcete vidět, jak to v takové rozjeté irské hospodě vypadá? Pusťte si video, které jsem tam natočil!


Připozdilo se, část personálu to zabalila, tady vidíte servírku, která odchází středem. A tak jsme to zabalili i my, pouze jsme museli ještě zaplatit. Všimněte si, jaký název měl náš účet!