Po kruté noci, vyplněné běháním na záchod do mezipatra, jsme se prošli po Dublinu a zakotvili na oběd v zajímavé restauraci. Dali jsme si Irish stew, tedy guláš po irsku, který tam měli navařený ve vyhřívaném velekotli přímo u výčepu.







Cestou domů jsme potkali zajímavý průvod: Hare Krišna, hare, hare!






A tady už jsme kráčeli směrem k obrovskému stadionu v Croke Parku. V předešlém roce jsme byli v Dublinu v době konání finálových zápasů v hurlingu a zvědavě jsme čučeli na televizi, jak se tam pánové mydlí jasanovými pálkami. Teď byla neděle odpoledne, čas konání akce All Ireland Camogie Championship, tedy finálových utkání v ženské variantě tohoto sportu. Hrály se tři zápasy: juniorky, střední věk a seniorky. Nejmladší kategorii jsme vynechali, šli jsme tam tak, abychom viděli alespoň kus intermediálek.



Cestou jsme se museli vyhnout mnoha prodavačům fanglí, šál a šňůr v klubových barvách, projít ulicemi, které byly plné aut, autobusů a pořadatelů.







Ke zlepšení nálady tam vyhrávali pouliční muzikanti. Protože se hrály dámské zápasy, bylo i publikum převážně dámské.





Pod tribunou vede železniční trať. Vítal nás znak Gaelic Athletic Association, organizace, která zastřešuje národní sporty: irský fotbal (i dámský), hurling, jeho dámskou variantu camogie, handball (hází se malým míčkem) a rounders (pasák, něco jako baseball či kriket).





V každém vchodu jsou bary. Plnoletý může koupit pouze dva alkoholické nápoje. Jsou tam i pulty s jídlem a samoobslužné stojany s dochucovadly.





Všechno mají dobře označené.





Ale bacha! Na tribunu se s chlastem nesmí. Napít venku, vyčurat zde:






Na stadion se vejde 82 300 diváků, je to čtvrtý největší stadion v Evropě po Barceloně, Wembley a Madridu. Modernizace byla ukončena roku 2005. Na dámské finále byla plná jenom jedna tribuna, asi 30 tisíc lidí.





Hraje se pálkou (hurley) a míčkem (sliotar) - bližší popis česky zde.



Přišli jsme doprostřed utkání střední věkové kategorie Derry - Galway, zde vidíte závar před brankou Galway. Tato dáma se chystá nadhodit a odpálit:





Sliotar se může 4 kroky držet v ruce. Na velké obrazovce naskakují výsledky.



Nakonec to bylo nerozhodně 3-12:3-12 (góly-body), fanynka byla smutná. Utkání se muselo opakovat po čtrnácti dnech.






A teď finále seniorek! Vmašíroval The Artane Band, původně chlapecký orchestr, založený roku 1872.


Dopochodovali, na hřiště vbíhají hráčky Corku a Wexfordu.







Rolují se koberce, něco se chystá.





Na obří obrazovce představují účinkující. Publikum vře a řve.





Nástup, znělky, hymny.


Michael D. Higgins, 9. prezident Irska potřásá všem finalistkám rukama, zdraví nás a už to jede.







Když některou dámu majzli pálkou, okamžitě zasáhl jeden ze dvou lékařů. Pokud šla rána na břicho, zasahovala lékařka :o)!



Po 30 minutách pauza, kafe.



A znovu do boje! Fandíme Wexfordu; Cork má totiž rudé dresy, které nám něco nelibě připomínají. Naše holky daly gól! Sudí to signalizuje zeleným praporem.





Naše dámy tlačily Cork velmi, takhle to vypadalo v prodloužení:





Poslední bod mezi tyče! Vyhrály! No hurá!









A pohár, děkovačka a hrdost.







Sláva vítězům, běda poraženým. Konec hry.



Jdeme hledat jednorožce.