22. 9. 2012
![](g_ir12_07/07_01.jpg)
Jedeme do
Národního parku Connemara. I tady vlaje kromě očekávatelných fanglí Irska a EU vlajka Spojených států. Není mi jasné, zda je to kvůli velkému množství hodně utrácejících amerických turistů, či z nějakého politického důvodu.
![](g_ir12_07/07_03.jpg)
V návštěvnickém centru mají hezké muzeum. Kromě obvyklých tabulí s vymalovanou faunou je značná část expozice věnována rašelině. Na světelné tabuli si můžete zvýraznit jednotlivé prvky typického irského močálu.
![](g_ir12_07/07_02.jpg)
Rašelina má pro hospodářství Irska zásadní význam a šeredně jí ubývá.
![](g_ir12_07/07_05.jpg)
Vyrázili jsme z muzea kolem bujné vegetace romantickou krajinou pořád do kopce.
![](g_ir12_07/07_07.jpg)
Pohledy na poloostrov
Renvyle a záliv
Ballinakill jsou stále velkolepější.
![](g_ir12_07/07_09.jpg)
Tam jsme měli vylézt! Ten kopeček se jmenuje
Diamond Hill, irsky
Binn Ghuaire (naježený útes?!) a má vrchol pouhých 442 metrů nad mořem, takže výstup s prstem v nose! K cíli vedou přes močáliska perfektně udržované dřevěné chodníky a přes suché partie štěrkové cesty.
![](g_ir12_07/07_12.jpg)
Varování a příkazy na informační ceduli se nám zdály směšné, slunce svítilo, šlo se pohodlně a rozhled na moře byl úchvatný.
![](g_ir12_07/07_15.jpg)
Napravo vykukoval
Cregg Hill s vysílačkou (pouze 297m n. m.). Idylka.
![](g_ir12_07/07_16.jpg)
Ale tady nás smích přešel. Cesta začala prudce stoupat a zanedlouho jsme se drápali příšernou směsicí šutrů a rašeliny.
![](g_ir12_07/07_19.jpg)
No hurá! Už asi budeme na vrcholu!
![](g_ir12_07/07_21.jpg)
Znaven jsem klesl. To panorama!
![](g_ir12_07/07_23.jpg)
A tohle bude asi vrchol, že? Věra věští slávu Connemary.
![](g_ir12_07/07_25.jpg)
Nééé!. To nebyl vrchol, teprve teď je před námi! I tady je to samá rašelina.
![](g_ir12_07/07_27.jpg)
Nakonec jsme kopec zdolali. Autorům vážných varování jsme se v duchu omluvili. Měli jsme velké štěstí, že bylo krásně! A co je to žluté támhle?
![](g_ir12_07/07_29.jpg)
No, co by to bylo, kolečko, jak už to na horách často bývá.
![](g_ir12_07/07_31.jpg)
Dolů jsme sestupovali po východní straně, před námi bylo panorama pohoří
Twelve Bens, pod námi klášter
Kylemore a jezera
Pollacappul a
Kylemore.
![](g_ir12_07/07_33.jpg)
Občas se dalo zakopnout o mramorový patníček, ale cesta dolů byla snazší než výstup.
![](g_ir12_07/07_35.jpg)
Tam jsme byli, heč! Kafe a čaj v návštěvnickém centru jsme si zasloužili.
![](g_ir12_07/07_38.jpg)
A co je toto? Psík hlídá pojízdnou zvukovou aparaturu. Technik ji chystá na divadelní představení, co záhy vypukne v parku.
![](g_ir12_07/07_41.jpg)
V nedalekém
Letterfracku mají perfektní obchod. Otevřeno skoro pořád, prodávají i plyn.
![](g_ir12_07/07_44.jpg)
Slušný sortiment, možnost občerstvení, ba i bankomat.
![](g_ir12_07/07_47.jpg)
Ještě jsme nahlédli do prodejny s rukodělnými výrobky a ohřáli se u krbu.
![](g_ir12_07/07_49.jpg)
Ohlédnutí na pokořený kopec a zatím nashledanou, parku!
![](g_ir12_07/07_51.jpg)
Na večer jsme měli koupené vstupenky na koncert skupiny
De Dannan. Začátky hlavních programů jsou až od 22 hodin, takže jsme prošli nočním městem do divadla
Station House a usadili se v hledišti.
![](g_ir12_07/07_53.jpg)
Sál vytvořili irští šikulové z bývalého železničního skladu.
![](g_ir12_07/07_55.jpg)
Před nás se usadily dvě Američanky velmi vybraného společenského chování, jak vidíte.
![](g_ir12_07/07_56.jpg)
Chvíli po desáté nastoupil festivalový řečník. Jako u nás :o( Nakonec však došlo i na hudbu. Podrobnosti o kapele najdete na
wikipedii. Název kapely v irštině je
Dé Danann. A ta dvě „n“ v názvu kapely se stěhují, takže v anglické verzi bývají
De Dannan
![](g_ir12_07/07_57.jpg)
Připravil jsem vám krátký sestřih z jejich muzicírování:
23. 9. 2012
Probudili jsme se do krásného nedělního rána. Při snídani Věra vesele pohovořila se starší turistkou z USA a prodala jí své CD. Ta dáma to koupila jako zajíce v pytli, Věru slyšela pouze mluvit. :o)
![](g_ir12_07/07_59.jpg)
Kousek pod naším ubytovacím zařízením je katolický kostel; pojďme se podívat, jak jsou Irové zbožní! Bylo docela plno. Příjemný interiér, varhany s pomalovanými píšťalami, jak je to v těchto krajích obvyklé.
![](g_ir12_07/07_60.jpg)
Při mši jsem nefotil. Ve Francii jsem klidně mohl, tady se to nedělá. Obřad probíhal prostě, účastníci to prožívali upřímně a zaujatě. Byly mezi nimi i typy, které v Česku na mši neuvidíte. Po všech historických peripetiích mají Irové v každém městě dva kostely: jeden katolický, druhý irské církve (protestantský). Z prvního jsme právě vyšli, do druhého půjdeme v sobotu na koncert.
![](g_ir12_07/07_61.jpg)
Odpoledne jsme si prohlédli festivalový reklamní přívěs a prostory bývalé železniční stanice.
![](g_ir12_07/07_63.jpg)
Z lokomotivního depa udělali muzeum, z nádražní budovy restauraci a prostor mezi nádražím a bývalými železničářskými domy využívají jako parkoviště.
![](g_ir12_07/07_65.jpg)
V jednom okně měli výbornou věc na redukci stresu: tabulku
BOUCHNI HLAVOU ZDE. Jak irské!
![](g_ir12_07/07_67.jpg)
Už se zase mačkáme v předsálí divadla
Station House. Křest CD s
O’Carolanovými skladbami v podání
Lynn Saorsie. Jsou čtyři odpoledne, mělo to začít, stále nepouštějí dovnitř. Ušislyšně tam stále ještě zkoušejí.
![](g_ir12_07/07_68.jpg)
Konečně nás vpustili. Opět řečník.
![](g_ir12_07/07_69.jpg)
Teď uvádí dalšího!
![](g_ir12_07/07_70.jpg)
Harfistka (mimochodem tatáž, kterou jsme loni viděli žebrat na Moherských útesech) si přizvala další muzikanty: violoncellistka
Abby Newton hrála celkem dobře, ale výkony houslistky a zejména kytaristy byly mírně řečeno rozpačité.
![](g_ir12_07/07_73.jpg)
Malá ukázka zde:
![](g_ir12_07/07_71.jpg)
Moc toho nezahráli. Tento člověk tam totiž přednášel své básně v irštině. Asi takhle:
![](g_ir12_07/07_72.jpg)
A tenhle to pak četl anglicky. Bylo to zajímavé. Ano, nesnesitelně zajímavé.