Sobotní dopoledne jsme věnovali procházce po pěší stezce kolem hlavní silnice z Clifdenu do Galway. Smutně na nás hleděla paní oslová s oslátkem.



A pak se nám naskytla příležitost vidět farmáře s ovčáckým psem v akci. Chtěli zahnat ovce z palouku vlevo na palouk vpravo. Ovce měly jiné priority, stále se vracely a pod vedením vzpurného berana se snažily zaujmout strategické postavení v křoviskách.





Pes na zvládnutí situace očividně nestačil, takže farmář musel zasáhnout osobně.





A tady už se povedlo vytvořit rojnici pomocník - farmář - pes a celé stádo zahnat do ohrady.



Ale trvalo jim to dost dlouho a farmář několikrát psovi energicky domlouval.





Pěší stezka končí u Connemara Heritage and History Centre. Jak jsme zdejší objekty zahlédli, raději jsme zbaběle prchli zpět okolo farmářovy chaloupky s úchvatnou vstupní branou a pak kolem jezer Loch Dhoire Liath a Loch an Imligh do Clifdenu.














Odpoledne jsme šli do kostela irské (tedy protestantské) církve na koncert. Nějakou dobu trvalo než se začalo, takže jsem měl čas na prohlídku typicky vybarvených varhan.





Věra chtěla slyšet nějakého dobrého zpěváka, což se tentokrát opravdu podařilo. Mladičký Seán Óg Boylan předváděl úžasné výkony, ostatně program můžete vidět zde:



Na internetu jsem našel informace, že Seánův dědeček Seán Boylan byl jedním z vůdců irského hnutí za nezávislost na počátku dvacátého století a starším důstojníkem Irské republikánské armády v hrabství Meath. Otec, také Seán, byl významným manažerem v GAA - irském fotbalu. Později jsme zjistili, že jsme byli svědky prvního Seánova samostatného pěveckého koncertu! Původně totiž studoval klavír a varhany.

Zazpíval vše, od Mozarta po irskou lidovku, naprosto suverénně. Ovace byly nekonečné, pan farář byl spokojen.






Šli jsme do města. Na náměstí trénovali visutí artisté na večerní parádu.



Předváděli krkolomné sestavy v civilních oděvech, někteří s čepicí na hlavě.





Tento vlasatec bavil publikum veselými ohnivými kousky a kupodivu neuhořel. K tomu vesele vyhrával nám už známý The Artane Band (viděli jsme je pochodovat na hřišti při finále camogie), tentokrát s baskytarou, v koncertní sestavě.







Šéf orchestru při dirigování zaujímal velmi riskantní postoje.



Natočil jsem si ho!



Při večerní závěrečné parádě lilo jako z konve. Víly byly zavlhlé, artisté se dali ždímat.



Průvod se zajímavými figurami statečně pochodoval třemi hlavními ulicemi Clifdenu stále dokola. A lilo, lilo, lilo...