Ve středu jsme šli na poštu. Večer předtím jsme zabalili balík knih a marmelád. Přidali jsme tam také moje úžasné boty značky Lowa, které se mi po výletu na Howth náhle rozpadly, ačkoli byly ještě v záruce. Podivné. (Reklamoval jsem posléze úspěšně). Cestou jsme narazili na zvláštní plastiky, za kterými visela tato deska:



Je na památku Thomase Francise Meaghera, vůdce „Mladých Irů„ při povstání v roce 1848. On to byl, kdo přivezl z Francie novou vlajku Irska, obdobu vlajky francouzské. Má jenom jiné barvy: zelená symbolizuje katolíky, oranžová protestanty, bílá znamená mír, sjednocení. Tato fangle vlaje skoro všude, tedy i nad poštou, na kterou právě jdeme.



Ještě malá odbočka: cestou narážíme na uličku plnou taxíků. Čekají, inzerují cestu na letiště za 20€. Zapamatujte si to číslo, prosím! A tu je pošta:



Ano, je to ta proslulá budova, kterou rozstříleli Angličané za Velikonočního povstání v roce 1916.






Vtrhli jsme dovnitř, balík dali na pult. Ten úředník si celou dobu prozpěvoval irskou revoluční píseň Foggy Dew. Zvláštní hudební zážitek to byl, velmi stylový přístup: památná píseň v památné budově při vážení balíku. Pak pan poštmistr vytiskl účet.



A Dhia dhílis! My God! (muj bóže!), těch peněz!






Odpoledne jsme se znovu vydali na hrad. Cestou jsme spatřili podivný vehikl, plný pomatených turistů, kteří si hrají na vikingy. Dobře jim tak. Všimněte si, někteří mají i rohy! Navštívili jsme knihovnu Chestera Beattyho. To byl americký podnikatel irského původu, zvaný „měděný král“. Nashromáždil obrovskou sbírku papyrů, knih a orientálního umění a všechno později věnoval Irsku. Vysloužil si tím čestné občanství a v roce 1968 dokonce státní pohřeb. Fotit se ve sbírkách nesmí, tak jsem pro vás alespoň ukradl fotku jednoho exponátu na internetu.



Byly tam úžasné věci, roztříděné podle různých náboženství. Super! Dalo by se tam úspěšně studovat mnoho hodin. Pak jsme si dali ve dvoraně kafe.



Ještě jsme narazili na zvláštní pomník hrdinům Gardy (tedy irské policie, že).






Podvečer patřil tanci. Kousek za rohem od Grafton Street je Powerscourt Townhouse, jakési městské kulturní zařízení. V době naší návštěvy v něm bylo i muzeum irského tradičního tance. Byla tam sbírka památných kostýmů a cen z tanečních soutěží.



Kromě toho se tam denně konala ukázková představení. Viděli jsme je, Buíochas le Dia! Thank you God! (bohudíky!). Pouhé dva páry tancovaly více než hodinu.





Jejich naučné vystoupení bylo doplněno fotografiemi a dokonce i starým filmem, při kterém mistrovský pár tančil na jevišti přesně totéž, co figurky na plátně!





Střídaly se sólové výstupy se skupinovými choreografiemi a ti šikulové nevynechali ani tradiční tanec s košťaty!



Něco jsem se pokusil i natočit, sestřih máte zde:
A ještě si dovolím nabídnout odkaz na jejich vlastní prezentaci.
Byl to velký zážitek. Po třech letech jsem je však už na webu nenašel, asi činnost ukončili nebo převedli jinam.





Tady vidíte Věru, jak trpělivě čeká ve frontě na auto. Když se dostala k pultu, začal jí ten mladík dělat kšeftařské návrhy. Prý nám za mírný příplatek 70€ půjčí veliké SUV s dieselovým motorem a my tak ušetříme obrovskou sumu za palivo!

Jako chlapec jsem vyhrál okresní kolo matematické olympiády, takže: Litr nafty byl onoho roku 2012 o pouhých 10 centů lacinější než litr benzinu. Příplatek 70€ = 7000c. 7000 : 10 = 700 => spořit začneme až po spotřebování 700 litrů paliva! Pokud by spotřeba toho auta byla 10 litrů na 100 kilometrů, museli bycho ujet 700 : 10 × 100 = 7000 kilometrů! To bychom to Irsko projezdili opravdu důkladně. Navíc: představa, že vyfasujeme vozidlo obludných rozměrů a budeme s ním ve dvou lidech drandit po úzkých silničkách Connemary, posílila naše zamítavé stanovisko.

Věra tlumeně zamumlala „NÍLIM AMADÁN TÁIM STRAINSÉAN“ (Nejsem blbec, jsem jen cizinec) a trvala na původně objednaném autu menšího kalibru. Nechala se však ukecat k plnému pojištění. Na konci reportáže se dozvíte, že zase jednou naštěstí poslechla svou geniální intuici! Půjčili nám šikovný Hyundai ix20. Volant to mělo vpravo, šaltpáku samozřejmě na levou ruku (naštěstí automat, takže se moc neřadilo), interiér prostorný. Do kufru se vešla kytara v pancéřovém pouzdru napříč!









Dojeli jsme pro zavazadla do Avondalu a vyrazili z Dublinu. Věra zpočátku trochu zatínala zuby, ale po pár kilometrech už její tvář zdobil lehký úsměv.





Bravurně zajela k pumpě. Tam jsem si všiml, jak hezky úsporně Irové číslují auta:



První skupina je rok (tedy 2011), druhá je hrabství (tedy Dublin) a třetí je pořadové číslo. Takže někde po Irsku jezdí patrně i auto s číslem II-D-I. Ta poslední skupina má proměnlivý počet míst (žádné zbytečné nuly na začátku), ta druhá má někdy dvě písmenka. BAILE ÁTHA CLIATH = DUBLIN IRSKY. Zadní sklo je ozdobeno firemní samolepkou z půjčovny.



Jízda po irských silnicích vypadá z pozice spolujezdce takhle:


Jeli jsme do Clifdenu stejnou trasou, kterou jsme loni projížděli opačně, takže v půli cesty jsme znovu v Shannonbridge navštívili hospodu pana J. J. Killeena.



Jídlo bylo horší než minule a kolem nás všude burácel a švitořil americký zájezd důchodců, jenž si tam přišel vyzvednout připravené sendviče.



Takže jsme rychle vyřídili potřebné a já jsem vypil irskou kávu, která měla na vrchu šlehačku ze spreje jako v Čechách. :o(



Zdá se, že masová turistifikace postupně přináší trpké plody v celém světě. Pokračovali jsme po mostě přes řeku Shannon dál. Na silnici nám občas překážely pomalé vehikly.





Ale blížil se konec veškerých útrap: před námi už se rýsovalo panorama connemarských hor. Na konci cesty nás čekalo milé překvapení, tento krásný objekt byl pak naším domovem příštích deset dní:





Velmi rychle jsme se zabydleli, postel se (na rozdíl od dublinské) nerozpadala.



K snídani byly dva chody, dalo se vybrat z pěti možností. Cena nižší než v Dublinu. Uvědomovali jsme si, jak teprve při druhé návštěvě Irska začínáme občas vidět pod pokličku a jak jsou Irové mnohdy podobní Čechům v dobrém i ve zlém. Ale k věci: přijeli jsme se podívat, jak vypadá irský lokální kulturní festival. Plakát pro něj vytvořil pan Jimmy Lawlor.