1. 10. 2012
![](g_ir12_14/14_01.jpg)
Na téhle fotce je naše paní bytná ještě veselá, netuší, že za chvíli se pokusíme odjet bez placení. Nějak jsem totiž žil v mylném domnění, že pobyt je zaplacen předem přes internet. Nebyl. Vlezli jsme do auta, bytná vyběhla z domu a výrazně gestikulovala. Začal jsem mávat platební kartou mumlaje slova omluv. Jenže ona dáma nebyla vybavena platebním zařízením a chtěla to v hotovosti! Tou jsme bohužel v požadované výši právě nedisponovali. Museli jsme tedy odjet k bankomatu do města, vybrat prachy, vrátit se a zaplatit. Kupodivu se vše na první pokus povedlo, takže jsme se nakonec radostně zasmáli všichni. :o)
![](g_ir12_14/14_02.jpg)
Před rokem jsme tuto ceduli z nedostatku času minuli. Teď čas máme, tak se alespoň do jedné z palíren krátce koukneme.
![](g_ir12_14/14_06.jpg)
Firma
Locke´s provozovala starý závod (zal. 1757) od roku 1843 do roku 1953. Znovu ji zrekonstruoval v roce 1988
John J. Teeling, majitel firmy
Cooley, která se snažila postupně obnovit tradiční irské destilerie a vzkřísit k životu staré značky whiskey.
![](g_ir12_14/14_05.jpg)
Palírna fungovala, stařičké vodní kolo se točilo. Neměli jsme čas absolvovat prohlídku, takže jsme jenom vešli do dvorka, prohlédli si staré auto na rozvoz pitiva a nakoukli do volně přístupných prostor.
![](g_ir12_14/14_09.jpg)
Poobědvali jsme v přilehlé občerstvovně, vyzdobené starými zavazadly a cedulkou s důraznou výzvou k dodržování
správně vybalancované diety: koláč v každé ruce!
![](g_ir12_14/14_07.jpg)
Ve starém lokále samozřejmě straší, whiskey nalévá z flašky neviditelná ruka.
![](g_ir12_14/14_16.jpg)
A pak už jenom zpátky na dálnici, zaplatit a hurá dál, na
Dublin.
![](g_ir12_14/14_17.jpg)
Během cesty jsme zažili třikrát průtrž mračen. Byla to pořád ta samá; frontální porucha šla od západu k východu, my jsme jeli také od západu k východu. Vždycky jsme ji dohnali a podjeli, pak nás dohnala zase ona. Když jsme dorazili do
B&B Avondale, udeřila počtvrté.
![](g_ir12_14/14_26.jpg)
Bydleli jsme zase v pokoji s rozvrzanou postelí. Tentokrát nás čekala i další zábava: místo na parkování. Pro klíč od parkovacího dvora jsme museli dojít vždy přes hlavní ulici do jiného hotelu. Naše parkovací místo mělo mít číslo
9.
![](g_ir12_14/14_27.jpg)
Dvůr byl rozlehlý a všechna čísla byla
trojmístná!.
![](g_ir12_14/14_28.jpg)
Až tu náhle hle: Vedle 131 byla devítka! A hned třikrát. Ufff!
![](g_ir12_14/14_18.jpg)
Rychle do města, k místu zaslíbenému, do náruče
lady Temple.
![](g_ir12_14/14_21.jpg)
Největší sortiment whiskey & whisky, několik výčepů.
![](g_ir12_14/14_22.jpg)
Novinka: ledový
Heineken.
![](g_ir12_14/14_24.jpg)
Dali jsme si Irish coffee. Tady se ještě dělalo poctivě, s nešlehanou smetanou navrch. Pravda, bylo trošku dražší.
2. 10. 2012
Znovu do
Glendalough, chtěli jsme to úžasné místo po loňské návštěvě vidět ještě jednou.
![](g_ir12_14/14_32.jpg)
Projíždíme hrabstvím Wicklow, kolem hory
Ó Cualann alias
Beannach Mhór neboli
Great Sugar Loaf čili
Velké cukrové homole. Je krásně, stejně jako loni.
![](g_ir12_14/14_34.jpg)
A už jsme tam. Nádherné údolí se starým klášterem tentokrát obcházíme po jiných cestách než minule.
![](g_ir12_14/14_35.jpg)
Snažíme se jít po jakýchsi turistických značkách či spíše značičkách. Řeknu vám: zlaté značky Klubu českých turistů!
![](g_ir12_14/14_36.jpg)
Došli jsme k hezkému vodopádku a posléze k zajímavé plastice.
![](g_ir12_14/14_38.jpg)
Na kovové tabulce je úryvek básně dublinského poety
Seamuse Heaneyho St. Kevin and the Blackbird, tedy
Sv. Kevin a kos. Nechal jsem to přeložit počítačem a pak i Věrou Kláskovou s těmito výsledky:
POČÍTAČ
Jeden se otočil-up palma je ven z okna, tuhý
Jako příčné nosníky, kdy a kos země
A stanoví se v ní a usadí hnízda.
VĚRA
Dlaň trčí z okna, nepoddajná
jako břevno kříže, když se na ni snese kos
a spočine a uvelebí se k odpočinku.
Mno... Zájemci si mohou celou báseň zarecitovat z
tohoto zdroje.
![](g_ir12_14/14_39.jpg)
Po krátkém bloudění (značky zmizely) jsme slezli k Hornímu jezeru a pak došli na hráz, kde jsem pro vás vyfotil
caher důkladněji než v předchozím roce.
![](g_ir12_14/14_41.jpg)
Tu je pohled dovnitř a pohled ze zdi na jezero.
![](g_ir12_14/14_43.jpg)
Před rokem stál vedle jenom tenhle kříž a v sousedství kutali archeologové. Zdá se, že úspěšně vykutali další.
![](g_ir12_14/14_44.jpg)
Vypadá to tam starobyle a romanticky.
![](g_ir12_14/14_46.jpg)
Vrátili jsme se ke klášteru. Pořídil jsem lepší fotku
kříže sv. Kevina a doplnil loňskou kolekci o záběr na
Priest´s House, románskou modlitebnu či kapli z 12. století.
![](g_ir12_14/14_48.jpg)
Chvíli jsem tam pobíhal a fotil to i ono, znovu zbytky katedrály z jiné strany a nakonec tu typickou věž se stromořadím v pozadí.
![](g_ir12_14/14_51.jpg)
Nějak jsem k těm místům přilnul a už se mi po nich zase stýská.
![](g_ir12_14/14_53.jpg)
Zpátky do Dublinu jsme to vzali po
Old Military Road, silnici R115, která se vine skrze pohoří
Wicklow. Po krátké jízdě jsme zarazili u nádherného vodopádu. Shora se nám pak naskytl pohled do malebného údolí.
![](g_ir12_14/14_55.jpg)
Začalo pršet. Jeli jsme dál přes
Sally Gap, kde se křižuje R115 s neméně populární R759. Počasí i mokré ovce se k nám obrátily zády.
![](g_ir12_14/14_57.jpg)
Ještě jsem vyskočil z auta a zakrývaje objektiv rukou rychle fotil jezero
Bray. Krajina, vzdálená od jižního okraje Dublinu necelých deset kilometrů, je neuvěřitelně pustá.