Jeli jsme se podívat na chovnou stanici ovčáckých psů. U kláštera Kylemore lilo jako z konve. Až v Leenaunu to trochu polevilo, takže jsme mohli vylézt z auta a porozhlédnout se po panoramatech Maumturk Mountains i s přilehlými ovečkami.









Jeli jsme dál, kolem hory Binn Gharbh (irsky „hrubý vrch“, anglicky Devil´s Mother, „ďáblova matka“), údolími s romantickými rozhledy a semo tamo samotou.







Přehoupli jsme se přes horské sedlo a po úzké silničce sjeli k jezeru Nafooey.





Frčeli jsme hbitě kolem jezera, takže se nám zdařil až druhý pokus o zastavení u farmy, kde údajně každý den předvádějí výcvik ovčáckých psů.





Opět klamná reklama.





Z domu vylezla nepříliš vrlá paní a sdělila nám, že hospodář jel někam pryč. Směli jsme si ale prohlédnout kotce. Pejskové byli roztomilí.





Jsou to Border kolie, jedni z nejinteligentnějších psů vůbec. Věra se s nimi okamžitě skamarádila, čoklové se mohli zbláznit radostí.



Dva byli v odděleném výběhu a vypadali trošku smutně a nezdravě.





Opustili jsme farmu a pokračovali kolem pěkného vodopádu.





Po ohlédnutí na jezero jsme se krátce zastavili ve Finny, kde mají prťavou pumpu a hospodu, jinak nic.





A pak jsme dorazili na parkoviště u mostu přes výběžek jezera Mask.







Přes Cloghbrack a Cornamonu jsme dojeli na úzký poloostrov, který zabíhá do jezera Corrib.





Podle množství loděk se zdá, že tu Irové hojně rybaří. Mají však problém: Na loďkách, které používali i jinde, zavlékají do jezera invazivní mušli slávičku mnohotvárnou (Dreissena polymorpha).





Cestou z poloostrova jsme si ještě přečetli důležitě vypadající ceduli. Píše se tam, že projekt úprav vodního hospodářství je financován irskou vládou v rámci Národního programu rozvoje společenství, venkova a irsky hovořících menšin (Gealtachta).
(Pracně přeloženo pomocí elektronického překladače v dubnu 2020.)



Hospoda u silnice vypadala dobře, ale hostinský nám nenabídl ani úsměv. Asi nás považoval za Němce. Asi Němce neměl rád.



O kousek dál jsme však našli prodejnu. Byla malá, ale kus sýra a vlídné slovo v ní byly k dispozici.





Zahnali jsme nejhorší hlad a popojeli směrem na Maum. A tam, u odbočky na Maam Cross, jsme narazili na senzační hospodu Keane´s, ve které měli salonek, dobré sendviče, čaj a sezení u krbu.











Měli tam všechno, co umělec na cestách potřebuje: v koutě piáno a u záchodu telefonní čísla pro potenciální sebevrahy.





Vraceli jsme se kolem známých kopců a jezer.







Po krátké zastávce u Connemarského obra (památky z pozdního 20. století) a úspěšném projetí řady zatáček a davu skopového jsme dorazili do Clifdenu.











Po krátkém odpočinku se Věra vrhla do antikvariátu pana O´Reillyho. Rád nás viděl, pamatoval si nás z nedělní mše. :o)



Nakoupili jsme a vyšli si na procházku k památníku zakladatele Clifdenu.





Stojí na kopečku, ze kterého jsou mocné rozhledy na oceán i na hory.





Samotný monument je prostý.





Ještě pohled na skály, místní vysílačku a na samotný Clifden.





A pak dolů, do King´s Baru, kde hrála americká skupina True North. Hráli strašně. A dali jsme si Irish stew a nebylo nám z něj dobře.






Čtvrtek byl divnej den. Chtěli jsme navštívit Connemara Heritage and History Centre, tedy středisko kulturního dědictví a historie zdejšího kraje. Všude na něj byly reklamy. Bohužel jsem si předem nenašel příslušné webové stránky, takže jsme vsedli do auta a vyrazili. Nejprve do města, trochu nakoupit. Všechna parkoviště zcela plná. Tak tedy napřed do onoho střediska. Je to farma z roku 1992, kdy podnikavá rodinka postavila další past na turisty. Na parkovišti čekají zvláštní přibližovadla, která mají na zadku pěkný nápis.



Zaujalo mne zvláště to slovo PAST. Bylo to ovšem anglicky, takže má prvotní radost, že úmysl lapit turistu otevřeně deklarují, ochabla. Věra nápis přeložila jako ZÁVAN MINULOSTI. Já to překládám jako ODSTŘEL MINULOSTI. Co se na farmě dá vidět a dělat? Máte-li čas a jste mocni základů jazyka anglického, čtěte ZDE! Nemáte-li a nejste-li, povím to stručně: Majitelé farmy se v osmdesátých letech minulého století dostali do finanční krize. Poradili se tedy s osmi agenturami, provedli studii proveditelnosti, vytvořili harmonogram, konzultovali projekt se svým bankovním manažerem, požádali o grant a postupně vybudovali tento podnik. Kromě obchodu s upomínkovými předměty, ubytování, restaurace a maximálně dvacet let starých pamětihodností tu mají dokonce archeologické naleziště! Prchli jsme.



Vrátili jsme se do Clifdenu, parkovat se tam pořád nedalo. Tak jsme zaparkovali u naší ubikace a šli do města pěšky. Sháněli jsme rukavice pro Ondru. Ani v nejstarším obchodě je neměli. Divnej den.

Poobědvali, či vlastně polančovali jsme v oblíbeném Guys Baru a vyrazili pěšky na místo tvrdého přistání pánů Alcocka a Browna. Minuli jsme starý most přes řeku Owenglin, která se o kousek dál vlévá do Clifdenské zátoky.





Přes ni je vidět kopec s památníkem D´Arcyho a zadek obchodního domu SuperValu s třípatrovým podzemním (nebo nadříčním?) parkovištěm.





Během cesty jsme byli sledováni bílými koňmi. Někteří vyskakovali ze křoví.





A tady jsem pro vás vyfotil, jak je to v Irsku s rychlostními limity. Jsouvelmi velkorysé, Irové jsou národ statečný. Rád bych, raději z větší vzdálenosti, viděl někoho, jak na tomto místě jede osmdesátkou! Už míjíme hranici města.



Hned za ní je odbočka ke klášteru. Zajdeme se tam podívat. Hleďme, františkáni!



A už zíráme na klášterní budovy.



Ano, i takhle může vypadat klášter. Jdeme dál.



Další starý most a barevný čárový kód na ovcích.





A už jsme u odbočky ke kýženému místu. Kromě přistávacího prostoru inzerují též místo, kde Marconi postavil svou telegrafickou stanici. Pokračujeme rašeliništi s řídkým osídlením.







Museli jsme překonat i branku na pastviny, vyhnout se pestrému beranovi, pozdravit majitele pozemku, který kolem projel v terénním voze, a nakonec pochopit, že tam není NIC než skála, rašelina a skromná tráva pro ovce.





Cestou zpět jsme při přecházení mostu, jenž odděluje záliv a tzv. Slané jezero, viděli, co dokáže příliv. Hučelo to jako při povodni. A bílý kůň nás provázel.



A začalo, jako už mnohokrát, pršet. Na hřišti trénovali fotbalisté a nevadilo jim to. Divnej den.